Pardubice (nikdy více?)

Přátelé moji!

Mám pro Vás slibované info a tipy („hoodně“ tipů) k našemu výletu s Adoušem. Na výlet jsme vyrazily v neděli, počasí Praha – déšť, 17 stupňů, outfit ala Veronika – rifle, triko, tenisky, nebudu tahat bundu (prázdný batoh). Počasí Zlín – sluníčko, nevím kolik stupňů (dle Aduš teploučko), outfit ala Ada – šaty, sandálky, klóbrc (chudera, netušila, do jakého pekla to jede). Vyrážím z domu na autobus a říkám si „ještě se pro tu bundu můžu vrátit, mám celkem rezervu, nebudu trapčit s bundou a pak jí tahat (prázdný batoh)“. Sedím v buse a píšu Adu, jak to u nich vypadá s počasím, že v Praze nic moc a ještě déšť (ani ten posraný deštník jsem si nedala do toho PRÁZDNÉHO batohu), Ada mi odpovídá, že ve Zlíně krásně modro, slunečno, takže si vzala šaty. Stále (haha) pozitivní Verča tomu dává naději a věří tomu, že bude počasí v Pardubicích určitě lepší, bestak tam bude svítit sluníčko a bude mi vedro v těch riflích (bestak).

Cesta regiojetem byla rychlovka (do Pardubic hodinka) – už jsme vymýšlely s Adu, kam na snídani (já slanou, Ada sladkou). Těšila jsem se, že budu hodně fotit, abych Vám toho co nejvíc zdokumentovala (nestalo se tak). Blížím se do Pardubic, počasí – déšť, zima, bílo a vítr. Čekám na nástupišti na Adu – mrznu jak sviňa, nadávám na to podělaný počasí, naděje v prdeli, mží a fouká vítr, vybitý telefon (druhá naděje v pr…čicích), kosa, kosa, kosa na miliontou. Přijíždí Ada regiojetem, jdu jí naproti, je vyletněná, pozdravíme se a já si hned postěžuju, jak je mi zima (Ada byla v šatech a sandálkách!!! A já si stěžuju :D). Neztrácíme naději (dávám tomu druhou šanci) a já s polochcíplým telefonem zapínám navigaci, abychom došly do té kavárny (na výletech chodíme zásadně pěšky), vyjdeme ven z nádraží (komunistický styl nádraží) a začně pršet ještě víc (asi karma nebo co), proč ne říkám si. První pokus vzdáme a já už začínám vtípkovat o tom, jak to zakempíme v Mekáči a skočíme si někam pro perník a zpátky domů. Podruhé se odhodláme a jdeme deštěm (já se skoro prázdným batohem – Ada mi tam nakvartýruje její klóbrc a další vodu, deštník žádný), smějeme se, protože už nám nic jiného nezbývá (telefon se vybíjí). Cestou mě napadne koupit si někde deštník (trošku problém v neděli žejo), Vietnamci mají otevřeno vždy, najdu obchod jako kráva, plno věcí, ptám se na deštník a ten samozřejmě nemají (někdo se mi mstí?). Vyjdeme ven z obchodu a přestane pršet? Někdo si z nás dělá prdel.

Všechnu tu klemru (zimu) nám vynahrazuje krásná kavárna (Verča našla) s výbornou obsluhou jménem Galerie Café, všem doporučuju tam zavítat, interiér mě naprosto uchvátil, kavárna je přímo v parku a je rozkošná. Pošmákly jsme si a já jako milovník okurkové limošky jsem obdivovala láhev do které mi to dali (Adu, ty víš co přichází), prostě jsem se viděla, jak jí mám doma a dávám si do ní smoothie nebo citronádu. Zeptala jsem se tedy slečny servírky, kde jí seženu, začala nás navádět, ale bohužel jsme s Adu znaly pouze nádraží. Slečna (jmenovala se Veronika – jmenovka víš co) si moc nevěděla rady, tak si na pomoc zavolala další dva kolegy, kteří se nám to snažili vysvětlit (snaha byla), já nadšená a cesta byla pro mě jasná (plány Ady: zámek, radnice, památky… Plány Verči: potřebuju tu láhev, jako památku chápej). Cesta do toho slavného obchodu trvala plus minus 1,5 hod s tím, že jsme bloudily, telefon se mi vybil, láhev stála DARDU (kvůli Ady velkým písmem) a já si jí nekoupila (promiň Adu). Nakonec se vyčasilo a my jsme vyrazily na vyhlídku (kde chudák Adu zjistila, že má vlastně strach z výšek), zámek a do parku.

Na zámku bylo několik pávů (ze kterých jsem měla celkem respekt), Ada je neustále chtěla vyburcovat do aktivity, aby jí ukázali paví očka (a prdlačky). Ještě se mi nikdy nestalo, že bychom si z výletu neodnesly i nějakou tu vtipnou historku. Tady byla také jedna! Při vstupu do zámku jsme procházely podloubím, kde měli ptáčci evidentně hnízda a poletovali dost nízko (považovala jsem je za netopýry), vyslala jsem proto Adu (která je o hlavu menší než já, za to odvážnější!), aby šla jako první a jistila (schovávala se) jí zezadu. Nebudu dále popisovat, jak jsme vypadaly, když jsme se tam rozpištěly na celé kolo a probíhaly podloubím jako cvoci.

Tohle jsou přesně ty důvody, proč by měl člověk cestovat, ať už jen do Pardubic nebo kamkoli jinam, ty zážitky Vám zůstanou na věky věků (a oblečení nebo tapioka Vám tohle nikdy nedá). Jediné (a vlastně to nejdůležitější), co potřebujete, je mít parťáka, který Vás zná, se kterým si rozumíte, který chápe Vaše fórky, kterému nemusíte nic říkat, a přesně ví, který se s Vámi směje i v těch nejvíc prekérních situacích, prostě potřebujete spřízněnou duši jakou je Ada pro mě. Jasně, že nejsou dny vždycky růžové, ale je to můj parťák už víc jak 10 let a já bych NEměnila!!!

Díky Adu.

Ponaučení z výletu:

Vždy se oblékni raději víc než míň

Když vidíš, že venku prší, vezmi si deštník

Když vidíš, že je venku zima, nekupuj si ledovou limču

Šetři si baterku, když chceš fotit

P.S.: tak schválně, kolikrát se v odstavci objevila Ada?

P.S.1: chtěla bych si pořídit foťák (nebo pořádný telefon s foťákem), máte někdo tip?

P.S.2: děkujme Adi, že se jí nevybil telefon jako mně, takže je to zdokumentováno!

P.S.3: do Pardubic jedině za hezkého počasí.

P.S.4: už poslední, víte, jaké bylo počasí po mém návratu v Praze? Můžete hádat.

Vaše milovnice Plameňáků V. 

Tak jak Pardubice?

Batůžek a kolena Adi

Mysleli i na pejsky, mají u mě velké plus!

Předmět doličný

Barista víš co

to je kámoš, ne žrádlo

panečku výhled

Výletníci

Kde mám toho vrchního houpače?

chci takovou kavárnu

krása prostě

HYC

Jak jste jistě všichni zaregistrovali léto je tady a s ním řádná dávka sluníčka = horkomilové jsou happy. Patřím do skupiny horkomilů, takže si tohle teplo užívám (pokud v tomhle vedru necvičím, to je trošku peklo, zpocenost level milión, infarkt level "rači mě zabijte" - a ano stále poctivě cvičím - krom jednoho vynechaného dne - to bylo krizovka). Milovníci tepla to zajisté chápou, zbožňuju, když mi to teplo prostupuje tělem a cítím jak začínám chytat barvu, miluju probouzet se ráno do takového počasí a neřešit co si vzít na sebe, protože je tam prostě krásně, takže šaty, sukně, kraťasy cokoli a ven. Navíc vitamín D je prostě miláček a zajistí mi dobrou náladu na celý den (tímto Ti děkuju sluníčko), myslím, že jsem se měla narodit někde víc v teple - spíš by se hodilo napsat na jihu, ale okej Verčo (stačila by mi Itálie nebo Austrálie - mimochodem, tam jsou lidi tak hezky vysmátí - aby ne žejo). Zima by mi stačila jen v Prosinci (a hlavně na horách, v Praze je to srajda) a pak během celého roku 30 stupňů, vstáváte se sluníčkem, žádná tma a deprese.

Jak jsem psala výše, cvičení je v tomhle počasí trošku utrpení (prý trošku, haha), jestli se normálně zapotím, tak v tomhle počasí ze mně leje neskutečným způsobem, buší mi srdce a musím dělat pauzy, protože je to na infarkt a takový ten pocit, kdy se nemůžete pořádně nadechnout, protože venku se vůbec nehne vzduch (takže trošku deštíku by mi zase tak nevadilo, díky). Nicméně do cvičení se už nemusím nutit (když teda není ten hyc, to se trošku přemlouvám), během cvičení trpím jako zvíře (to se nezměnilo, protože level dva mi přijde neskutečný - oblíbené slovo a Jillian mi trošku leze na nervy, co si budem povídat, když ona může ještě v průběhu těch cviků mluvit, to Vás nasere, když vy už jste na pokraji sil), ale po cvičení - ten pocit, že jste o den dál, že jste to nevzdali hned třetí den, to mi nikdo nevezme :). Jo a abych nezapomněla endorfiny žejo, dobrá nálada a sluníčko k tomu. Díky tomu cvičení nemám moc čas myslet na blbosti (pro mě veledůležité věci), takže jsem pak příjemně unavená a padnu, takže všichni, co tápete, jestli začít nebo ne, začněte, stojí to za to! Abych Vás jen nemotivovala, tak se zmíním i o své stravě, která je (jak to říct slušně) trošku naprd, protože jí buď dodržuju (to znamená jím pravidelně a neprasím) nebo jsem úplně mimo a hned po cvičení se cpu sladkým a brambůrkama, někdy je to taky mezi, protože ráno začnu slušně a na oběd jdeme s kolegy na holandský řízek (nerada chodím sama na oběd, navíc ten holanďák je tam úžasný!), takže všechno snažení je trošku tatam. Na druhou stranu si říkám, že když každý den cvičím, tak si to praseníčko můžu sem tam dovolit (ne celej den Verčo).

Co mě každý rok překvapuje, když přijdou tyhle vedra (je léto lidi), že se lidi strašlivě diví, že je vedro. Má snad být v létě zima? Takhle je to hold vždycky, když je horko, chceme zimu, když je zima, chceme horko (tohle platí nejen u počasí), prostě chceme mít to, co mít nemůžeme. Naopak já jsem nadšená (nepočítám veřejnou dopravu, tam je to "trošku" utrpení, jelikož se stále někteří jedinci nenaučili používat deodorant, takže chuťovka). Z čeho ale nejsem nadšená je klimatizace - chápu, že když je vedro, tak je příjemné se trošku ochladit o pár stupni (píšu pár, ne 15 a víc!!!!), ale ne jako jistí extrémisti, co nesnáší teplo a jsou schopni to snížit i o 15 - 20 stupňů dolů! Jako fakt? Samozřejmě mě pak bolí v krku, ale hlavně, že jim je fajn (když já se tam klepu zimou jako ratlík). Zakázala bych pouštění klimatizace o víc tak 10 stupňů dolů. Toť vše k mým pocitům ohledně počasí a klimatizace, díky všem za pozornost.

Týden se celkem vydařil a opět hrozně rychle utekl (nechápu, jak to v poslední době utíká), všechno, co bylo potřeba udělat, jsem udělala a mám zasloužené volno (taky jsem se řádně odměnila). Zítra vyrážíme s Adou na výlet do Pardubic, těším se a vše hodlám zdokumentovat a napíšu tipy, kam zavítat (kavárny jak jinak) a jestli stojí Pardubice za to (snad pro ně nebude platit naše známá frázička - Par.. nikdy více). V průběhu týdne jsem si udělala několik radostí a mám konečně dloooooouhatánskou sukni (trošku si na ní zvykám, protože jí tahám neustále po zemi a připadám si jako víííííla = cvok). Zdokumentovala jsem několik outfitů z týdne, tak se s Vámi podělím (ať už chcete nebo ne, máte smůlu :D), jistě si všimnete, že jsem se zamilovala do své džísky a nedám bez ní ani krok (mám zálusk na džínové lacláče, tak snad se poštěstí).

Hezký večer a slunce v duši, jako Rita se svým Hot right now!

P.S.: mám zálusk na nového Plameňákovce, je to úchylka, to je jasnačka.

PA

rozhodování v Zootu

suknice v akci

dnešní oběd a nové prostírání :P

to nešlo sem nedat - prostě ananasy (v pozadí plameňákovci)

úchylka s názvem "koupeno kvůli motivu"

Nákupy

Přátelé, dneska byl odměňovací den!

V práci jsem jela jak fretka, vůbec jsem se nezastavila (když nepočítám oběd), odpoledne už byla znát únava, jelikož jsem neměla moc odpočinkový víkend a pracovala jsem i během něj, moc jsem se nevyspala (když si dáš v pět odpoledne Big shock, tak se není čemu divit, má to cvičení ňáký význam, když jím a piju jak čuně?), takže jsem měla večer oči jak baterky a spát jsem nemohla a moc dobře jsem si byla vědoma mojí ranní kocoviny. Kupodivu přišla krize až po obědě (jak jinak, dala bych si po obědě dřímku), kdy jsem opakovaně zívala a byla trošku mimo. Kolem páté jsem vystřelila, jak drak a měla jsem ze sebe dobrý pocit, tak bylo potřeba si udělat radost.

Sháním už ňákou dobu takovou tu dlouhou sukni s rozparkem, ale nemůžu natrefit na tu správnou, takže stále hledám. Než se dostanu k samotnému nákupu, tak Vám musím popsat nálady, při kterých "nakupuju".

• Blbej den - protiva Veronika potřebuje nutně zahnat chmury, nedej bože, že by jí něco nesedělo, to by z té kabinky lítaly jen třísky, chrlím oheň všude

• Nutně potřebuju - tohle je stav, kdy něco nutně potřebuju do svého šatníku. Vtipné na tomhle je, že jsem dřív tu danou věc vlastnila, ale buď jsem jí podarovala mamce (což se děje často, viď mamuš) nebo se mi prostě přestala líbit (to se děje v 85% a pak si říkám, tyjo, mohla jsem využít ten kabát, co jsem měla nebo tu bundu, typical), takže vyrážím do obchodu a nakoupím tisíc (přeháním, to já ráda) jiných věcí, protože je prostě potřebuju (haha), nezáleží na tom, že nejsou na seznamu a nebo že už jich mám doma plno

• Chci si něco koupit - jdu s cílem něco koupit, prostě něco, je mi jedno co, ale něco, začnu vybírat různé věci a cestou do kabinky zjístím, že se mi vlastně nechce vůbec nic zkoušet (nemám ráda kabinky, je tam vedro a moc lidí a to já nerada), člověk se musí svlíkat, pak zas oblíkat a pak mám pocit, že jsem uběhla maratón a to jsem přitom byla "jen" v kabince, kde je momentálně 1000 stupňů (přidej Verčo, to je málo)

• Na kukačku - jdu to obhlídnout, ale nechci něco kupovat za každou cenu, většinou jsou to moje nejlepší kupy, protože nepotřebuju nic za každou cenu a jsem pěkně v pohodě (škoda, že nejsem v obchodě jen já, ty davy lidí mi fakt vadí, jsem hroznej asociál)

• Cíl je jasný - když jdu s cílem a vím, co by se mi líbilo, případně jsem zkoukla internet a vím přesně pro co jdu. To je jedna z mých oblíbených variant (když je něco jisté, tak jsem happy jak dva grepy, organizovanost level milión), akorát musí mít mou velikost, jinak mi to celé zbortí a zkomplikují žejo

Dneska jsem to měla půl na půl - byla jsem unavená, takže jsem byla jak ponocná v obchodě, taky jsem neustále do někoho pořád vrážela a byla jak ve snu (zasněnost level 100 z 10). Nicméně jsem narazila na tričko s plameňáky (už víte, jak to dopadne) a najednou jsem ožila, únava, neúnava, tričko s plameňáky ťuťuuuu. Samozřejmě, že jsem ho koupila, plus k tomu do sbírky asi 150-tý náhrdelník, jsem zvědavá, jestli ho budu nosit (musíš Verčo, když už sis ho koupila takhle v akci!). Pak jsem ještě zavítala do Zary, tam extra nechodím, ale dlouho jsem sháněla proužkovanou hezkou košili (miluju košile), která bude z příjemného materiálu (občas co prodávají za materiály, to je ostuda made in Bangladéš) a měla jsem tip, takže jsem šla na jistotu (to já ráda, jak už víte) a měli jí! Heboučká, jako kdybych byla v pyžamku, miluju pohodlí (jedu osobitý styl pohodlíčka), není nic horšího než sedět v práci v něčem, v čem se člověk vůbec necítí a všude ho to kouše a otravuje, to ne ne, otráví to den. Pak jsem skákla ještě pro bubble ve verzi fit, takže jsem neměla tu přeslazenou verzi (což jsem pak vykompenzovala po cvičení kyselýma páskama, ach jo, kdo to pořád kupuje domů? No já určitě ne!). Na tohle by teď seděla tahle písnička :-), takže žijeme len raz, právě tu a teraz, zabudni na stres, zabudni na to co bolo včera, tahle písnička má neskutečný náboj, ta se povedla, HOP HOP HOP!

Jestli se divíte, proč mám tolik energie, když jsem byla unavená, řeknu Vám své tajemství. Je to kouzlo jménem.........................Bubbletea přeciiii! Dokonce poslouchám i Bena, kterého nemám příliš v lásce, ale jedu BOMBY! A jak bude vypadat moje dnešní noc? Tipuju bezesně. A proč? Protože je bubbletea ze zeleného čaje a ten Vás nakopne takovým stylem, že jste pak schopní uklízet i v deset večer, no problema. A kombinace únava + bubbletea = Fantasmagorismus ala Verča, nechtějte to vidět.

Kdo by mi chtěl udělat radost tak poprosím o Bubbletea minimálně na rok zdarma, Tatru plnou brambůrků od Petříka Hobži (fuj Lays), tunu kyselých pásků (stačí karton), stejné množství čokosušenek a neomezený nákup v DMku, jsem skromné děvče.

Předem děkuji, děkovný dopis samozřejmě zašlu.

P.S.: příjemný song na dobrou noc (mně ne, já půjdu kdo ví kdy) :-)

P.S.1: ještě malý fóreček (asi to ne všichni pochopí), ale kdo zná Samotáře a Kulový blesk, tak ví nejlíp. mistr Macháček (lidi tady málo hulej, výborný koláčky:D, ty už jednu holku máš ne?) a Brazilská káva (pro mě nejlepší Český film, panstvo, nedá si někdo dobrou brazilskou kávu? Nejsme tady na kávovém dýchánku. Já mám pouze dotaz stran té brazilské kávy. Mistře, vy zlobíte)

PA

DJ Veronika

Zdravíčko!

Jak jsem slíbila, mám pro Vás seznam mých nej (ať už starších, tak novějších hitů), samozřejmě je těch hitů ještě daleko víc, ale záleží i na náladě a dneska moji míli jsem byla oproti soboty fakt produktivní! Od rána jsem pracovala a mám ze sebe radost, protože už mám aspoň představu, jak to udělat a večír jsem cvičila (a zase jsem umírala, normálně mě bolí žebra), během dne jsem měla nehodu v podobě rádia, které mi spadlo na nohu (přesněji přímo na palec u nohy), to byla taková bolest, že jsem měla sto chutí si ten prst raději uříznout (a měla jsem samozřejmě pocit, že ani porod nemůže takhle bolet, Verča znalec a velká rodička dětí), což asi nebude potřeba, protože mám teď černý nehet a nemůžu na tu nohu ani pořádně našlápnout (chuťovka). V létě budu mít sexy palec na noze (se schová lakem žejo, pohoda).

Tak teď už slavné hity ala DJ Verča:

• Calvin Harris - This Is What You Came For (Official Video) ft. Rihanna tohle je teď absolutní závislost, myslím, že to bude megahit (v zahračničí už je) na tohle já mám čuch

• Taylor Swift - New Romantics nebyla jsem vždycky velkým fanouškem Taylor, ale v poslední době mě hrozně nadchla (škoda toho rozchodu s Calvinem, krásnej pár to byl) a z tohoto klipu mám husí kůži, přijde mi, že si na nic nehraje a je přirozená, prostě sympaťanda pro mě, jen tak dál Taylor!

• Sia - Cheap Thrills (Performance Edit) Sia je teďka přímo závislost, tuhle písničku jsem schopná poslouchat dokola třeba trilionkrát (oblíbené slovo), líbí se mi její styl klipů, hudby, originality a celkově zpracování bez toho aniž by na sebe upoutávala pozornost nahatýma ženskýma nebo chlapama (což mi přijde trošku ubohé)

• Jennifer Lopez - Ain't Your Mama už dlouho jsem neposlouchala žádný hit od Jennifer, tenhle mi přijde vtipný a zároveň tak pravdivý, palec nahoru Jenny!

• Fifth Harmony - Work from Home ft. Ty Dolla $ign trošku si protiřečím co se týká naháčů se zbíječkama v klipech, ale hudba se mi líbí, text je tak za 4 (nemůže být všechno dokonalé žejo) a ňákým způsobem je to i vtipné když na to koukáte, jak je to nereálné absolutně (práci z domu bych brala)

• Mike Posner - I Took A Pill In Ibiza (Seeb Remix) (Explicit) tohle je přesně jedna z těch písníček, která si mě získala až po 150 poslechnutí, nemohla jsem jí přijít na jméno, teďka mi přijde super, hlavně ta část, kdy se to rozjede (a má po fetu velikánskou hlavu, sem tam trošku nechutné, ale dá se to přežít)

• twenty one pilots: Stressed Out [OFFICIAL VIDEO] tohle je už celkem známý song, hodí se přesně do nálady, kdy si myslíte, že je všechno špatně, stačí si pustit a vystihne to za Vás, navíc se mi ten kluk v klipu líbí, přijde mi takový zvláštní typ (potetovaný krk, ruce, netradiční)

• G-Eazy X Bebe Rexha - Me, Myself & I (Audio) zatím mě neomrzela a myslím, že ani neomrzí, opět jedna z písniček, co Vám krásně vystihne Vaší náladu a nepotřebujete k tomu nic víc

• Meghan Trainor - NO na první poslechnutí NE, ale později ANO, hlavně po shlédnutí videa, musím říct, že mi k ní ty zrzavé vlasy daleko víc sedí, taková rebelka, akorát ten klip sám o sobě nic moc

• DNCE - Cake By The Ocean závislost trošku opadla, ale za mě pořád dobrej song, chytlavý

• DJ Snake - Middle (Audio) ft. Bipolar Sunshine chtělo to více času, ale přišla jsem jí na jméno (ostatně jako vždycky, když si říkám, neee todle je divný, pak se to rozjede a já nemůžu přestat - něco jako já a brambůrky)

• Jonas Blue - Fast Car ft. Dakota příjemný song, plný naděje, tohle bude srdeční záležitost

• Coldplay - Hymn For The Weekend (Official video) Coldplay byl a vždycky bude SRDCOVKA (viď Mamuš), máte pocit jako by Vás Chris znal, jako by přesně věděl jak se cítíte a on Vás chápe, rozumí Vám, dokáže Vás rozveselit nebo rozplakat, tohle je podle mě umění a není moc takových interpretů, Chrisi velké Díky! Doporučuju celé jejich nové album.

• David Guetta ft. Zara Larsson - This One's For You opět song plný naděje, rozhodně Vás nakopne, Stay strong flamingo!

• Galantis - No Money Krásné zpracování každého jejich klipu (hlavně Runaway), kombinace kočky a lilie (nejsem si jistá, jestli je to lilie, možná orchidej), miluju jejich osobitost

• CAN'T STOP THE FEELING! Justin nám trošku zaspal na vavřínech, což mu samozřejmě díky tomuto songu odpouštím, čím je starší, tím je větší fešák sakra! Žeru Tě.

• Sigma - Life [Deluxe Album Mix] od Sigmy přikládám celé album, nedalo se vybrat pouze jednu písničku, opět nakopávač, motivátor číslo jedna

• Justin Bieber - Company za mě hroznej fracek (všem fanynkám i Justinovi se omlouvám), ale některé písničky mě od něj v poslední době i přesto chytly

• Adele - Send My Love (To Your New Lover) prostě Adele, žádná faleš, přirozenost, temperament, energie z každé písničky, na nic si nehraje a já jí za to zbožňuju.

• Ariana Grande - Dangerous Woman Arianě jsem zatím moc nepropadla, uvidíme

• Wilkinson - Afterglow Starší písnička, ale i po tolika letech jí mám hrozně ráda a klip je úžasný! Skutečný, žádná sladká patlanina nebo polonahotina.

• Route 94 - My Love (Official Video) ft. Jess Glynne můžu dokola, dokola, dokola, klip je originální díky svému zpracování, hudba na jedničku

• Calvin Harris - Summer Calvin je láska číslo jedna, jemu jsem schopná odpustit i ty nahotiny v klipu, Kája má pro mě hrozně silnej sexappeal (musela jsem si najít na netu, jak se to správně píše), je prostě rajcovní, co si budem povídat, i kdyby měl na hlavně pytel, tak bude fešák.

• Example - 'Kickstarts' (Official Video) husí kůže, stěhování do Prahy, seznamovák ČZU, koleje, nové prostředí, není co dodat (zatlačila jsem slzu, jsem stará), nechápu, že už jsem tady tak dlouho...
• Don Omar - Danza Kuduro ft. Lucenzo Video Oficial Con Letra všem se omlouvám, ale tohle je písnička mého seznamováku na VŠ, nedalo mi to, vzpomínky zůstanou.

• Rihanna - Man Down Rampapááááááááám, man down, trošku netradiční k Rihhaně, ale super. Opět starší hitovka.

• Rihanna - You Da One citlivka Verča, nedalo mi to jí sem nedat

• Tim Berg - Seek Bromance (Official Video HD) hodně vzpomínek, ať už těch hezčích nebo těch horších (ty hezčí budou vždycky převládat)

• Martin Solveig & GTA - Intoxicated (Official Music Video) Martina jsem tady vecpala na poslední chvíli, protože by byla škoda ho sem nedat, je to taková ztřeštěnost level 76899988777, donutí mě trsat. Pusťě si od něj i plus one, stojí za to.

• Kwabs - Walk (Official Video) to nešlo ho sem nevecpat, už fakt končím, nemůžu si pomoct sakra :D

• Swedish House Mafia - Don't You Worry Child ft. John Martin Uzavřela bych to touhle pozitivně nabíjející písničkou, vždycky mě donutí uvědomit si, kdo jsem. Takže Dont worry Verčo a ostaní Plameňákovci!

Moji milí, těch písniček by byly mraky, kdybych se včas nezastavila. Myslela jsem, že sem vložím i Českou tvorbu, ale tu nechám na příště a ještě to rozdělím na retro kategorii mého mládí :-)

Snad se Vám písničky líbily, já je mám vždycky s něčím spojené, ať už s konkrétní vzpomínkou, zážitkem, náladou, člověkem, jak říkám, jsou jich mraky, budu to na Vás sypat postupně v mezičase, když nebudu vědět s čím se s Vámi podělit (písniček mám v záloze trilion, díkybohu).

P.S.: jsem čuně, vzala jsem si nové pyžamo a hned jsem si ho zaprasila

P.S.1: dneska se musím pochválit (nepočítám do toho zaprasené pyžamo), byla jsem hodně aktivní, tenhle týden (od zítřka) do toho skočím po hlavě a půjde to!!!!!

P.S.2: pořadí písniček neberte vůbec závazně.

P.S.3: jsem nůďa, musela jsem změnit písmo blogu, to předtím se blbě četlo, takže Times new roman klub, zdárek nůďové.

Dobrou noc (Kájo krásný sny).

Ostuda

Jsem ostuda jménem Veronika.

• nenapsala jsem několik dní nic (čas na facebook, instagram, snapchat, ale mám žejo!!!)
• vynechala jsem jeden den 30 denní výzvy
• nestíhám dělat svou práci
• čím víc toho mám, tím víc depkařím
• mám pocit, že všichni okolo mě vše stíhají líp a tak ňák dělají líp (pocit ubožáka a největšího chudáčka level 156789665)
• nedodržuju pravidelnost v jídle (do toho se cpu buď čuňačinama ve formě kyselých pásků, brambůrků, sušenek, lízátek atd. a pak jdu cvičit a jaksi to postrádá smysl ne?)
• s tím souvísí i to, že po 11 dnech nevidím ve své postavě rozdíl (čím to asi bude žejo? Brambůrek sem, brambůrek tam, sladká količka viď, jen si dej)
• U levelu 2 (samozřejmě Jillian) jsem dnes málem chcípla (jestli jsem tenhle pocit měla u levelu 1, tak to byl slabý odvar, dneska se mi zdálo, že tu krev fakt potím a že snad dostanu infarkt a srdce mi vyskočí, rudost byla na levelu trilion, protože todle už není ani odstín rudé, to byla ta potící se krev a flekatý obličej - dva v jednom tu máš)
• Asi, že jsem ten jeden den necvičila, tak se mi za to tělo mstí (nebo za ty čuňačiny co jím?)
• těch odrážek by mohlo být z fleku 5678866666666777

Abych jenom neodrážkovala, tak to trošku shrnu - tenhle týden byl ve stylu zmatku, všechno musí být hned, nedávám to, filozofické otázky nad životem (chci todle skutečně dělat? Baví mě to? Je to do budoucna to pravé pro mě? Co když ne? Co když chci vypadnout z Prahy někam daleko, mít farmu, denně psát, vydělávat pár šupů, ale být šťastná...? Je to takhle špatně? Proč to takhle cítím teď? Čím jsem chtěla vždycky být a nestala se tím? Proč dělám to, co dělám? Proč není svět jednoduší?), následovalo školení a další zmatky konce týdne. 

Tento týden mám pořád tyhle myšlenky a nemůžu se jich zbavit, nevím, kam je zaškatulkovat, vždycky vyplavou na povrch a nedají mi pokoj. Do toho mám prokrastinačně - odkládací syndrom a čím víc se to kupí, tím je to horší (samozřejmě, jak jinak). Veroniko, je potřeba se přestat litovat a začít pořádně makat a něco s tím začít dělat (celkově i s těma myšlenkama, jinak z toho zblbneš úplně). Tento víkend se nechystám nic péct, jelikož víme, jak to minulý víkend dopadlo (špatně) a to nejen s mým pokusem o batátové brownies, ale také s blbou bublaninou, takže jsem si pěkně zašla do pekárny a koupila si povidlový koláč (a jaký byl skvělý!).

Program na dnešní večer je následující - Sex ve městě, homeoffice (to už asi padá), něco dobrího a spát.

Snad jste měli lepší týden než já.

P.S.: v týdnu jsem měla nejlepší kafe z kavárny I need coffee. 

P.S.2: Vždycky může být hůř moji milí.

P.S.4: asi si zítra udělám radost něčím pěkným.

P.S. už fakt poslední: zítra bude DJ Verča a hrozně nakažlivé songy, co mě teď chytly.

Mějte se co nejvíc Plameňákově a dělejte to, co Vás baví, žijeme jen jednou, ne na úkor někoho jiného (já se o to alespoň snažím, seč mi síly stačí).

V.

Batátové brownies

Taky Vás tak štve tohle počasí? Nechtěla jsem začínat svůj monolog zrovna tímhle, ale nejde jinak, v týdnu bude samozřejmě svítit sluníčko a budem sedět v kanclu a jen na to ven koukat, why not.

Tenhle víkend byl trošku divočina, tak to asi rozdělím do několika kategorií (klasika).

Přehled toho nejdůležitějšího za víkend (aneb Verčo pochval se, jak jsi to všechno "hezky" stihla):

• Tragické pečení podle Elly (aneb vyhoď všechny prachy za zdravou stravu a zjisti, že je to na hovno

• Vytvoření útulného zátiší na balkóně a má první cesta do Baumaxu (samotná jsem tam nikdy nebyla)

• Návštěva restaurace Wokin

• Cvičení (normálně mě to začalo bavit, ale hlavně to nezakřiknout)

• Malej homeoffice o víkendu 

• Pečení bublaniny (aneb nejsem snad takový neschopák, abych neupekla ani bublaninu)

• Čuňačiny v podobě kyselých pásků (achjo, je to silnější než já)

• Nedělní dopolední depka

• Sobotní nákupy ve zdravé výživě (plácni se přes peněženku)

Sobota začala celkem fajn (až na to zatracený počasí), přemýšlela jsem, co dobrého (teď už si nemyslím, že to je dobré) udělám z mojí nové kuchařky od Elly a nakonec jsem se rozhodla pro Batátové brownies (ano už dle toho názvu to spooousty lidí odradí), ale já jsem si říkala, že to bude určitě mňamka a budu mít o snídaně postaráno (a chyba!). Takže jsem vyrazila do obchodu pro všechny potřebné ingredience (kde jsem strávila asi hodinu a myslela jsem, že mě picne!), bohužel 95 % věcí v obchodě vůbec nebylo, takže hledat pohankovou mouku nebo nepražené kakao bylo zbytečných 30 minut (možná i 40, já když se zabejčím, tak se nedám).

A jak to vlastně u mého nakupování vypadá? Chodím jako stará babča s papírkem na kterým je napsáno, co všechno je potřeba koupit, už několikrát se mi stalo, že jsem papírek někam zašantročila nebo ho v obchodě někam položila a už ho nenašla (ne neprohledávala jsem regály, i když...). Asi tisíckrát se mi stalo, že jsem ho pak objevila ve vypraných kalhotách nebo v některém kabátu (zbytečný jakkoli komentovat). Takže pokud mám papírek je vše v pořádku nakoupeno (a další 150 nepotřebných věcí, dle mě velmi potřebných), pokud papírek nemám, tak nakoupím úplně jiné věci a tak 5 % z nich jsou ze seznamu věcí (další seznam mám na lednici). Podotýkám, že je mi 24, ale mentálně na tom budu asi jako 70 letá.

Když jsem teda ty ingredience nemohla najít v obchodě, tak jsem vyrazila do zdravé výživy, kde jsem se plácla se surovinama na ty "úžasné" brownies přes kapsu, ale nakoupila jsem! 

Pak jsem vyrazila do nově otevřeného Thajského bistra Wokin, které je na Národní třídě a musím říct, že super. Ti, co jsou z Prahy, tak doporučuju tam zavítat, můžete si namíchat ingredience dle své libosti (i vegoši se tady nají) a jídlo Vám velice rychle připraví. Já jsem si namíchala rýžové nudle s kuřecím, žampiony, paprikama, koriandrem a teriaki omáčkou a byla to mňamina! Jako dobrotku jsem si domů odnesla tapiokový puding, který jsem chtěla otestovat (ještě jsem ho neměla, ale dneska asi padne za vlast), tak uvidíme, jaký bude. Co se týká interiéru restaurace, tak to není nic přeplácaného, sázeli spíš na klasiku a nic tím nezkazili, za mě palec nahoru :-)

Potom jsem vyrazila do toho slavného Baumaxu, kde jsem sháněla něco na zastínění balkónu (aby mi tam kolemjdoucí furt nečuměli, trošku soukromí žejo), našla jsem různé rákosy a síťoviny, ale nic z toho se mi nelíbilo, navíc ten rákos je takový fuj když zmokne, nechutnost. Nakonec jsem objevila takovou sympatickou clonu (dle nich je to obal na balkón, což mi přijde divný) a tu jsem si vzala. Díky bohu, že mám ten Baumax asi dvě zastávky od domu, protože jsem cestou domů umírala a táhla se s těžkým obalem na balkón (zase ty stavy na umření, trága), do toho batoh (předtím jsem napsala balkón, tak jsem asi měla pocit, že táhnu balkón místo batohu, vtipný fakt) na zádech a taška na rameni. Čím víc si ověšená, tím líp = o to víc funění.

Následovala instalace mého obalu na balkón, který se kupodivu fakt povedl a já se cítila jako mistr světa (jak už se po takovýchto činnostech cejtím vždycky), kterému nikdo nevidí na balkón, takže teďka jsem top secret.

Poté jsem vybalila nákup a rozhodla se jít před jídlem ještě cvičit (podotýkám, že bylo asi 15:30 a hlady už jsem skoro neviděla, nepřeháněj zas), co Vám budu povídat, trošku jsem trpěla (jako zvíře), ale když se podívám zpětně na ty předchozí dny, tak to bylo o hodně lepší, dokonce už i ty kliky zvládám (za což jsem na sebe fakt pyšná). Po cvičení jsem byla vyřízená a rozhodla jsem se teda najíst (což bylo vtipné, protože se mi chtělo spát a málem jsem skončila hlavou v těch nudlích), což mě unavilo ještě víc, takže jsem se chystala jít si zdřímnout, ALE rozhodla jsem se jít dělat slavné brownies.

Průběh brownies byl následující - oškrábat batáty, povařit, smíchat sypké směsi (do teď jsem to zvládala), poté hodit do mixéru batáty společně s datlemi a nechat umixovat v jemný krém (to se nestalo). Vzhledem k tomu, že mám pouze tyčový mixér, tak jsem umírala u mixování batátů a datlí a myslela jsem, že mi upadne ruka (ne jen, že jsem se ten den tahala s obalem na balkón, ale ještě mixovat), nakonec teda neupadla, ale brnělo mi v ní asi 10 minut (nechápu). Všechny ingredience jsem poté smíchala dokupy a měly se nalít (nebylo co lít, já měla hnusnou mňagu, nelilo se to ani náhodou) do pekáče (nechápu jako, do jakého pekáče sakra? Plech? Nebo klasický pekáč na kachnu či co?). V této fázi pečení už jsem byla celkem vytočená (k tomu mi stačí únava a to, že se mi prostě nedaří), proč sakra nenapíše jaký pekáč? Jakých rozměrů? Jak velké mají být ty brownies? Tak má jich být sakra 10-12 jakých rozměrů? (ozval se analytik, který potřebuje přesné instrukce). Okej, vyprdla jsem se na to a prostě to nahňátala na plech (což byla blbost). Po upečení to krásně vonělo tím nepraženým kakaem, tak jsem si říkala, že to bude určitě chuťově bomba! A ono kulové (spíš hovno). Víte jak chutná plastelína s vůní kakaa? Udělejte tento recept a zaručeně budete vědět. Tímto se omlouvám Elle, že takto urážím její recept, ale tohle se nedalo jíst, myslím, že ani pes by to nežral... Promiň Ello, asi nemám takové chuťové pohárky jako ty.

Po této velmi "milé" zkušenosti a mé nedělní ranní deprese, že prostě nejsem schopná udělat ani ty posrané brownies, jsem se i tak rozhodla upéct bublaninu (to už by měl zvládnout i totální zoufalec ne?) a jestli nebude ani ta dobrá, tak si koupím piškoty a nutellu a bude!

Dneska jsem si po včerejším perném dnu udělala pohodu s kyselými pásky, přesnídavkou a kyselýma okurkama (nejsem těhotná, jenom mám chutě). Trošku jsem udělala něco do práce a teď už zase lebedím a pomalu se smiřuju, že je zejtra pondělí (které bude zahrnovat i ochutnávku mé bublaniny).

Mějte hezký zbytek dne a vězte, že zdravá strava hold není pro každého!

Vaše Veróniet.

P.S.: ulítávám teďka na téhle písničce a nevím vůbec proč. Jo a čokosušenky jsou už pryč, to se bude ta postavička panečku rýsovat, strava jedna báseň!

Wokin

Wokin

Wokin

Top secret balkón

přípravy na "slavné" brownies

Bublanina (druhá šance mému pečení)

Bolehlav

Čao všem,

dneska bolehlav na stupni 56766554, myslím, že se moje tělo nechce smířit s tím, že teď hodlám cvičit a ne se jen cpát dobrotama. Dnes je to třetí den a je mi na umření, všechno mě bolí. Z postele nedokážu vstát, aniž bych si nedržela nohy a nezhoupla se v kolíbce (bavím sama sebe tímhle vstáváním). Ruce odmítají spolupracovat, takže hrnek kafe držím oběma rukama (jsem fakt takový zoufalec?). Pro ty, co se diví, proč mě všechno bolí - začala jsem cvičit (haha funící lokomotiva je hadra) Jillian Michaels a musím říct, je to záhul! Další vtipnou věcí na tomhle cvičení je, že si nedokážu bez bolesti udělat culík nebo sundat triko, prostě u toho vždycky vypadám jako magor a skuhrám bolestí. 

Nicméně má to i jistou výhodu - při těch bolestech nepřemýšlíte nad blbostma (prací), protože na to prostě není síla, krásně si u toho vyčistíte hlavu (při tom cvičení se fakt nedá uvažovat nad kravinama) a jen se modlíte, kdy už to skončí a jak sakra ta ženská může u toho cvičení ještě mluvit? Další z jednoznačných výhod je cvičení doma - nikdo Vás nevidí (rudoch Veronika), neslyší (možná sousedi slyší to moje funění?), nekecá Vám do toho (když si vypnete zvuk), uspoříte spoustu času s dojížděním někam do prčic, ušetříte penízky (třeba na tapioku?) a budete pak krasavci (tak určitě).

Jak jste jistě viděli, pořídila jsem si knížku Lahodně s Ellou a chystám se o víkendu něco ukuchtit a dát sem pak recenzi a něco málo info :-). Dnešní radost byla bio čokosušenky s kokosem z DMka, kterým jsem prostě neodolala a nutně jsem potřebovala něco na tu mojí bolest(sladké vždycky pomůže žejo). Podotýkám, že jsou to vegan sušenky a jsou úplně úžasné, každý kousek se rozplývá na jazyku a nevěřila bych, že jsou fakt vegan, tak moc jsou dobrý! Kdybych se od nich včas neodtrhla tak sním bez problémů celý sáček (noc je ještě mladá, takže ta možnost tady stále je).

Ráno jsem začala den zdravě- smoothie (jahůdky, banán, ananas, passion fruit), bohužel bez chia semínek, které zbožňuju stejně tak jako tapioku. Pak následovala sváča (mix zeleniny), oběd v podobě nechutného tofu (nic odpornější jsem snad nejedla) a následovala další sváča v podobě jahůdek, no a pak už to šlo do kopru s mýma čoko sušenkama (není každý den hold posvícení).

Mějte se krásně a o víkendu se těšte na článek a recenzi :)

Zdraví bolavá Verča.

Just do it

Zdravíčko,

dnešek byl zhruba do 18:15 mým klasickým pracovním dnem, ALE v 18:15:01 jsem se rozhodla začít něco DĚLAT, začít už konečně konat (to se povedlo), jinak se za chvilku rozteču jako jogurt. Popud přišel (popud chodí?) od mamky, která mi vyprávěla o kolegovi, kterému ze dne na den doktorka oznámila, že musí změnit stravu a začít se sebou něco dělat, jinak, že to do budoucna bude jen horší. Někteří by nad tím jen mávli rukou a neudělali by nic, ale on se "zabejčil" a změnil stravu ze dne na den! Lidé, co mají takovou vůli jsou pro mně obrovskou motivací. Tímto zdravím Radka a děkuju, konečně jsem začala něco dělat. Takže just do it a cvičení zdar!

Průběh byl následující (30 minut):

• Strečink - pohodička říkám si, to by šlo
• Cardio - tak si tak hezky hopskám, okej, to by šlo
• Kroužení (nevím jak to jinak nazvat) - pohoda lahoda
• Cardio - tak si znovu zahopskáme, proč ne
• Kliky (jako fakt?) - slabá jako čajíček, chcípám, udělám dva a ležím, chci hopskat a kroužit
• Cviky s činkama (činky nemám, takže petky s vodou) - trošku odpočinek oproti těm klikům (které jsem udělala dva žejo, ostuda)
• Kliky (cože? Vždyť byly před chvilkou, prooč) - vydržela jsem a začala se potit jako čuník
• Cviky s činkama (já opět s vodou) - a zase na nohy a jedem, todle mi nevadí
• Cardio - teď už mě to hopskání začíná štvát a klepou se mi nohy i ruce (bože vždyť to skoro nic nebylo ne?)
• Jakože hopskání přes švihadlo - celkem odpočinek po tom cardiu
• Cardio - haha potím krev a jenom se směju (fakt jsem se smála sama sobě, asi endorfiny nebo bezmoc? Směju se i teď :D)
• Imaginární švihadlo - zpocená a ještě ke všemu rudá jak rajče (asi to dělám poctivě žejo)
• Sedylehy - jen jim dej do těla Verčo ať už tam neotravujou!
• Činky - ztrácím sílu v rukou (ztrácím? Já žádnou sílu v rukou nemám)
• Imaginární švihadlo - proč ne, todle je jedinej cvik u kterého nefuním jako lokomotiva
• Přidřepnout a jdem boxovat - klepou se mi nohy a neumím boxovat, vypadám u toho jako idiot
• Běh na místě - ztrácím koordinaci a neovládám své tělo
• Box - bez komentáře
• Břišáky - že by se tam začalo něco dít? Nelíbí se jim to hajzlíkům. Dobře jim tak.
• Činky - nezvládám to, čajíček level 56788766666, zítra neuzvednu ani hrnek s kafem
• Cardio - praštila jsem se rukou do skříně a málem upadla na stůl, jedém Verčo, seš borec
• Běh - kde se praštím tentokrát? Nemůžu zastavit jinak sebou šlehnu na zem a už se nezvednu (dobře ti tak)
• Boxík - v mém případě spíš jen tak pinkání do vzduchu, Jillian je cvok, chci mít její břicho!
• Švihadlo - už jen pár minut a máme padla
• Břišáky - že by se začalo něco rýsovat? (haha, dobrej joke, ale to její břicho mě fakt motivuje)
• Protažení a padla

A todle budu prosím pěkně prožívat přesně 30 (vlastně už 29) dní a pak bude následovat další level. Samozřejmě jsem se nezapomněla vyfotit před (tragédie) a budu se těšit na výsledek za 29 dní (velké změny nečekej, aby si s tím pak hned nesekla žejo). Když není něco hned, tak je to špatný! 

Budu ráda za dalšího parťáka, který se přidá do klubu rudých obličejů a pocení krve :-)

Cvičení zdar!

P.S.: zvedne Vám to náladu o 150% a máte ze sebe dobrej pocit a je to zadarmo!

Váš závistivec břišáků Jillian.

Den blbec (slabé slovo)

Ahojte!

Dneska jsem se na sepsání mého "čupr" dne fakt těšila. Začalo to naprostým kóma, když jsem se nemohla odvalit z postele, zděšení v zrcadle, protože kruhy pod očima přece nemohou dosahovat takových rozměrů? Okej, takže rychle kafe a udělat ze sebe "člověka" (což byl naprosto nadlidský úkon). Většinou mě v téhle krizi zachrání výrazná rtěnka, která alespoň trochu odvede pozornost od těch šílených pytlů pod očima.

Nicméně už od rána bylo všechny špatně (dráma na bodě 2256464564665). A tady opět platí moje oblíbená přímá úměra - čím víc se snažíš, tím víc se to ve výsledku podělá (za mě 100% úspěšnost podělání). Takže ráno nejdřív pěkně podělat kruhy pod očima, tak aby šly ve výsledku vidět ještě víc než předtím, ale why not žejo. Dále moje zázračná gumička do vlasů, která zkouší mojí trpělivost a schválně mi vyškubává co nejvíc vlasů tím stylem, že budu asi za 5 let totálně holohlavá (na což se už strašně těším, protože mě ty vlasy totálně serou). A ještě k té gumičce - ona nejenže rve vlasy, ale taky mě po ní pekelně bolí hlava (podotýkám, že jí ani nijak extra neutahuju). Ano, mohla bych si vzít jinou z toho trilionu co jich mám doma, ale proč ne tudle? O čem bych pak psala? O něčem normálním? (Asi těžko). Když jsem dala ňákým (zázračným) způsobem svůj obličej do normální (akceptovatelné) podoby, zjistila jsem, že vypadám jako těhule se svým břichem (tímto zdravím své špeky na břiše) a není se čemu divit žejo (kdyby jsi nebyla lemra, tak by to vypadalo jinak). Takže pěkně sexy bikini body Verčo, radost pohledět!

V práci jsem se během dne utvrzovala v tom, že vypadám jako naprostej idiot a že je všechno špatně a proč to vlastně nosím a co vlastně budu nosit v létě? Budu chodit v pytli? Nebo si budu moct vzít homeoffice na celý léto?

Po práci pěkně šup do obchodu nakoupit prasečiny (a pak se divíš!) a hurá domů s bolehlavem na stupnici 100000000000 z 10 napsat článek o tom, jak je všechno v mém dni na hovno (a ne jen ve dni) a nezapomenout se pochlubit čupr mrkvovýma muffinama, které chutnaly jako bláto s mrkví (ale byly bez cukru, tak to neber žejo). Myslím, že by je ani pes nežral. Včera, když jsem je upekla, tak krásně voněly, tak jsem se těšila, že budou i přes jejich prvotní vzezření dobré... A ono kulové! V tomto případě jsem měla dát hned na první dojem.

Další vysírací věc byla v buse - byl jí konkrétně ten zvuk při zavírání dveří autobusu. Proč musí být tak hlasitě? Nejenže svítí, ale ještě musí tak šíleně pípat? Abychom všichni ohluchli a mohli se orientovat alespoň tím světlem? Mohli by dát do autobusu rovnou i discokouli. Aneb Veronika nasranost na bodě nekonečno, už chybí jen málo do výbuchu.

Celý můj "skvělý" den jsem završila pádem při výstupu z autobusu (asi karma nebo co), zkrvaveným kolenem a brambůrkama totálně na sra...prášek (rozumějte při pádu jsem spadla na ty brambůrky žejo). Když jsem se dobelhala domů už jsem neměla sílu se na nic a nikoho zlobit, došly síly.

Se všemi, co měli den blbec soucítím a nebojte, vždycky může být ještě hůř (taky potvrzené pravidlo - když už si říkáš, že to horší být nemůže, tak ono ejhle, může!).


Zdraví Veronika v 8. měsící těhotenství.

Víkend

Zdravíčko všem!

Ti, kteří mě ještě nemají dost (a i po přečtení tohoto článku doufají v něco víc než jen kecy, dobrej joke) a jsou smíření s tím, že lepší už to nebude, mě mohou nově sledovat na mé oficiální stránce na FB pod názvem Lonely Flamingo.

Dnes je konec víkendu, tak jsem se rozhodla něco sepsat, abych nezaspala na vavřínech se svým úmyslem blogovat (každý den "plodit" nemusím žejo). Nicméně ráda bych Vám dnes také představila mého hosta, co mi dělal společnost po celou dobu mého psaní. Zprvu ke mně neměl důvěru a byl otočený zády, ale po chvilce, co zjistil, že nemám v plánu ho zabít se ke mně otočil a já jsem se cítila (a ještě se cítím) jako královna všech zvířat (na stromě seděl holub a ty se cejtíš jako královna zvířat?), jako by mezi námi byla určitá sounáležitost (kde na ty výrazy chodím) přírody a člověka. Abych to zestručnila - na stromě vedle mého "mega" balkónu seděl na stromě holub (pojmenovala jsem ho Jonáš, neptejte se mě proč). Vtipné bylo, že tam seděl po celou dobu mého psaní, i přestože venku pěkně foukalo a větev se pod ním celkem prohýbala (promiň Jony), nevím, proč to zmiňuji, ale přišlo mi to vtipné, protože byl trošku bucláček (jde vidět jak mám really interesting život, když mě pobaví i holub na větvi).

Víkend byl následující (pěkně si to rozdělíme)

V sobotu mám několik tradic, které většinou dodržuji, pokud zrovna nefrčíme s Adu někam na výlet. Ráno (i přesto, že můžu vyspavát) vstanu brzo a nadávám si, protože v týdnu bych vyspávala do alelůja. Následuje klasika v podobě snídaně a kafee. Pak házím prádlo do pračky a začínám se chystat na můj obvyklý sobotní nákup a tapiokuuuuu (anoooo, dočkala jsem se a svou sobotní dávku jsem si řádně užila, jak by řekla Ada "Konec konce světa"). Sobotu jsem zasvětila výrazné rtěnce a lakováním nehtů (pravidelné aktivity).

Tuhle sobotu jsem se však rozhodla udělat razantní krok ve svém životě (snad má někdo na práci něco důležitějšího) a tím bylo - vytřídit laky na nehty, které nepoužívám. Nejdřív jsem je spočítala a byla jsem mile překvapena, jelikož jich bylo pouze 55 (docela hezké číslo, ale kdyby bylo sudé, tak je to lepší - mám úchylku na sudá čísla, už jsem to dohnala do takové úchylky, že když zesiluju TV, tak musí být to číslo mně přijatelné :D, zbytečné komentovat). To jsem trošku odbočila s mou úchylkou na sudá čísla a zesilování TV, nicméně následovalo rozdělení do kategorií (moje srdcovka), kde jsem zjistila, že mám nejvíce odstínů růžové a červené. Smutnou zprávou bylo, že žlutá barva zůstala ve své kategori sama s černou, takže to budu muset napravit a pořídit jí parťáka (nikdo nesmí být ve své kategorii sám, ani když je to outsider). Abych to opět nerozváděla do přílliš velkých detailů (pro Vás nezajímavých a pro mně smrtelně důležitých), vytřídila jsem 10 laků, které šly z kola ven. Tímto bych se s nimi chtěla rozloučit minutou ticha...děkuji Vám moji milovaní za Vaši společnost, barvu, konzistenci a za Vaši trpělivost se mnou (není to se mnou jednoduché).

Razantní krok č. 2 bylo přestat pít kravské mléko. K tomu Vám můžu říct pouze jediné, zhlédněte si toto video a rozmyslíte si další koupi kravského mléka Mléko. Po zhlédnutí mi bylo celkem ouzko a přišlo mi, že nám celej (skoro) život někdo kecá a tvrdí, jak je to zdravý na kosti a jak ho děsně potřebujem!!! Přitom je to naprostý "bulšit", takže děkuji nechci, todle podporovat nebudu.

Razantní krok č. 3 bylo pořídit si konečně něco na pohodlné sezení na balkón (ano mám židle z Ikei na kterých vydržím sedět tak 5 minut a už mě bolí prdel). Mám fakt maličký balkón, takže lehátko by tady asi zabíralo celý prostor, tak jsem se rozhodla dát šanci kempingové židličce (a cejtím se jako správný vodák na balkóně:D), která má i super díru na pití (cider) na jedné straně. Takže jsem to dneska pěkně zakempila a kochám se výhledem na sídliště.

Abych nezapomněla- v sobotu jak jsem vyrazila na můj klasický víkendový prasící nákup, tak jsem se stavila v DMku (a zmocnilo se mě jako obvykle monstrum jménem Všechnopotřebujuanicnemám Utráceč Veronika). Šla jsem do DMka pouze pro rýžové mléko a ňák jsem se nachomýtla před laky na nehty (a už to začalo!!!!) a zjistila jsem, že ten odstín růžové ještě nemám a stojí jen 40,- korun (tak neber to žejo), okej, tak skončil v košíku, dále následovala akce s názvem "Co se mi vejde do rukou", podotýkám, že jsem byla totálně ověšená taškama a i přesto jsem měla ruce plné (moje dlouhé zlodějské prsty jsou najednou velké plus). Takto ověšená jsem skončila u pokladny (někteří z Vás se možná ptají- proč sis jako nevzala košík, jako každý normální človek? Moji milí, protože já nejsem normální člověk! Jsem zvíře jménem Všechnopotřebuju). Následně jsem se dozvěděla, že když si koupím ještě dva laky, tak je třetí zdarma (všichni víme jak to dopadlo).

V neděli jsem se rozhodla připravit si sushi (ve vege verzi), tak jsem opět vyrazila na nákup všech potřebných ingrediencí. Byla to celkem rychlovka a na to, jaká jsem nešika v kuchyni se to docela vydařilo a výsledné dílo mi fakt chutnalo. Dělala jsem klasické maki s avokádem a k tomu pěkně nálož wasabi a Kikomana (sojovky, miluju ten název Kikoman, přijde mi vtipnej, asi jako dalších trilion věcí). Takže bych se tímto chtěla pochválit za velmi produktivní neděli v podobě přípravy sushi.

Dnešní den chci zakončit avokádovo-malinovou pěnou od MycookingDiary a jen tak vegetovat na balkónku a snít o spolupráci s DM drogérií a dodavatelem tapioky.

Filozofické okénko na závěr: Ne vždy jsou razantní kroky v životě tím správným řešením, raději se smiřte s tím, jací jste a dejte si něco dobrého (já třeba tapioku) na dobrou náladu. Problémy se tím nevyřeší, ale pochutnáte si (a to se vyplatí). Máme jen jednu šanci v tomhle životě, tak si to co nejvíc podělejme po svém! 

Níže můžete obdivovat mé "umělecké" fotky z víkendu. Jo a kdo by měl zájem sledovat mé průběžné žití v týdnu a ještě ho to neomrzelo tak můžete sledovat mou stránku na FB: 

Mějte se Plameňákově a všem nakopejte zadky, protože jste nejlepší!

Váš narcis a přítel všech zvířat Veronika.

Lakové království

Sobotní tradice výrazné rtěnky

Seznamte se s parťákem

Nové zákoutí pro psaní

Zamilovala jsem se do sandálek

To nejlepší na konec!

Na závěr si pusťte Naivka Veronika

V hlavní roli Steve

Moji Milí!

Máme tu další den a tapioková krize (a můj absťák) stále pokračuje, zřejmě never ending story... Dnešní den byl tak trochu lenochodí, myslím, že nejlíp to za mně vystihne Jonáš (náš metrosexuální kocour). Nechápu, jak může být na každé fotce tak fotogenický safra. V příštím životě chci být jedním z našich zvířat, co máme doma, protože kdybyste věděli a viděli jak si žijou (prasata v žitě jsou hadra), tak seknete s prací a přestěhujete se k nám do sklepa nebo do boudy! Vyprávění historek o našich čtyřnohých pokladech bude chtít samostatnou kapitolu ve spolupráci s mou drahou Mamuškou.

Kdo to asi bude?

Teďka bych se ráda vrátila k dnešnímu tématu článku ve kterém bych Vám ráda představila Steva a Pecku. A o koho se to vlastně jedná? Kdo je tato neznámá dvojice a co má společného? Je to snad milenec Adélky? Nebo můj milenec? Ale kdepak! Jsou to přece naše děti (rozumějte moje a Adélky), zatím jediné, ale velice hodné, naprosto nenáročné, nenákladné (když nepočítám tu trochu vody co potřebují) a taky odolné (vždyť to Adélčino je už rok ve sklenici a podívejte, jak se mu daří). Nejdřív jsme byly dlouho v očekávání (Ada moc dlouho ne e, jelikož se jí to povedlo hned napoprvé žejo osobo), ale dočkaly jsme se (já ještě tolik ne, ale už se to blíží a já to očekávám každým dnem) a naše (vlastně jen moje, když Adélka to své trošku zanedbává žejo) péče přináší své ovoce!!! Můžete posoudit sami ;-) 

Jak sami můžete vidět moje dítě není tak vyspělé jako to od Adélky, ale přijde čas, kdy dospěje stejně jako Steve a bude muset opustit své dosavadní hnízdo a pokračovat ve své cestě životem. Já však vím, že se jednou oba setkají a stanou se z nich nejlepší kamarádi na život a na smrt a jednou někoho učiní šťastným (ať už v salátu nebo v guacamole).

Pokud by měl někdo zájem a chtěl by nám svěřit své drahé dítě na výchovu či převýchovu, nechť se obrátí na našeho manažera jménem Jonáš Plemeňák, jeho e-mail je jonas.plamenak@nebojtesenamsveritsvedite.com

Tímto bych chtěla poděkovat Adélce za poskytnutí velmi osobních fotek Steva, Adélko všichni Tě máme rádi a jsi prostě Hvězda! Jen tak dál.

Mějte se Plameňákově a nezapomínejte na své milované děti ani na Den Dětí :)

Váš tapiokový narkoman Veronika