Still alive!

Zdravíčko všem Plameňákovcům!

Omlouvám se za svou neaktivitu na blogu, ale v důsledku krušných dní jsem neměla sílu psát. Teďka už to bude zase okej a můžu Vám alespoň vylíčit, co vše se událo.

Tak nejdřív bych zmínila to, že jsem byla zavalená (a stále jsem, nestěžuj si) prací, takže jsem nevěděla v půlce Července (když si vzal šéfík volníčko a mně dal asi 5677888999999775 úkolů, které měly prioritu number one), co dělat dřív a snažila jsem se toho dělat co nejvíc a celkem jsem se přepínala (když seš unavená máš jít domů a ne tam sedět do večera!), což se mi samozřejmě vymstilo. 

Zhruba čtyři - pět dní jsem měla šílené bolesti hlavy (trpím na migrény), což jsem nikdy tak dlouho neměla a už jsem se fakt trápila jak zvíře, protože chodit s touhle bolestí do práce, bejt totálně mimo a ještě zírat 8 hodin do PC, to fakt chceš. Kdo zná migrény, tak ví sám nejlíp - mozek vám plave, jakýkoli zvuk Vás totálně ničí a co teprv, když máte přemýšlet? No prostě svinstvo, co si budem povídat. Jelikož mi to už ten pátý den nepřišlo normální (celé ty dny jsem nebyla schopná ani normálně jíst, furt řešíte jen tu bolest, takže trošku dietka), rozhodla jsem se vyrazit k doktorovi (ne že bych byla hypochondr, ale nepřišlo mi to už normální, navíc jsem chtěla normálně pracovat). Když jsem dorazila, tak mě rovnou poslali na neurologii do Motola, kde jsem chvilku bloudila, děsila se lidí, co vezli někam na sál a tak celkově byla sklíčená z toho prostředí (nedělá mi to dobře, ale komu jo). 

Bylo mi smutno, nechoďte sami do nemocnice, stojí to za prd. Nicméně vyfasovala jsem skvělého doktora (fakt sympaťák), který se mě různě vyptával na ty bolesti, vzal mi krev (respektive sestra, která byla trošku jak řezník, protože mám normálně modřinu na ruce z toho jejího odběru, díky sestři!), poslal mě na ctčko (trošku mě to vyděsilo, ne že ne) a pak jsem jen čekala a čekala. Nakonec si mě zavolal s tím, že tedy krev je okej, ctčko taky a že je to zřejmě z důvodu přetížení organismu (to máš z toho, že se tak přepínáš Veroniko) a stresu (psychika je mrcha), takže mi dal infúzi plnou dobroučkých kortikoidů po kterých jsem byla krásně zfetovaná, ale hlava nebolela, děkuju pane doktore a sestři za pěkně modré ruce!

Po mém výletu do nemocnice jsem vyfasovala prášky a modřiny na rukách (postěžuj si ještě Verčo). Nicméně jsem byla po tom výletu v nemocnici celkem unavená, ale hlava už aspoň nebolela, jenom trošku stav mimo. 

Ani jsem se nestačila dát dokupy a přijela mi vzácná návštěvy v podobě mého malého bratránka a babičky s dědou, takže bylo potřeba vymyslet program. Vyrazili jsme do hračkářství na Václaváku (kde to bylo naprosto šílené a nikomu to nedoporučuju, dvě hodiny pekla a trýzně, ne děti ještě dlooouhou dobu neplánuju), k rybníčku na oběd a o víkendu jsme jeli na výlet do Liberce.

V Liberci to bylo super, byli jsme se podívat na radnici, v zoo a ještě v krásné čtvrti plné krásných , zachovalých vil. Do jedné jsem se zamilovala a rozhodla se, že až budu bohatá (tak za sto let), tak si jí koupím a celou jí opravím, ale nechám jí ten historický nádech minulosti. Tohle už je moje druhá vyhlídnutá vila, tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Víkend jsme zakončili procházkou po Náplavce a Karlově mostě, Verča velký průvodce.

Ve čtvrtek vyrážíme s Adu do Vídně a já se strašně moooc těším, protože už potřebuju vypadnout jako sůl a zase něco zažít! Miluju ty naše cestovatelské toulky kavárničkama. Takže určitě čekejte spoooousty fotek (nový foťák=neustálé focení všeho) a tipů, kam zajít.

Mějte se Plameňákově a nezlobte.

P.S.: nutně potřebuju ňákého ajťáka na opravu mého PC, děsně se seká a nevím si s ním už rady :(

P.S.2: přikládám několik fotek z Liberce, teď už nově z mého nového Bobka (Olympus Pen E-PL7)

P.S.3: jestli se ten počítač ještě jednou sekne, tak ho rozmlátím na cucky (sekl se)

P.S.4: nutně potřebuju výplatu na účet! Potřebuju stativ, lepší objektiv, pouzdro a samé vylepšováky pro Bobka (aha, musím si zaplatit opencard, tak nic no)

P.S.5: PC je totálně v háji a musela jsem článek postnout v práci, nedalo se jinak hold.

Hezký zbytek dne s Twenty one pilots.

Nespresso

Hezkou sobotu všem!

Právě jsem dokoukala (a hlavně obrečela) film Me before you a můžu říct, že se jim skutečně povedl. Žádná přeslazená patlanina s happy endem, takže, kdo chce posmrkat pár kapesníčků, s chutí do toho. Ale teď už k něčemu veselejšímu a to k mé recenzi (snad nebude k pláči), rozhodla jsem se jí (nečekaně) rozdělit do několika kategorií (já Vám říkala, že se bude všechno dělit do kategorií, tak to máte).

• Info

Jsem vlastníkem tohoto drahouška a nemůžu si ho vynachválit! Zpočátku jsem uvažovala o kávovaru, který bude rovnou i šlehat mléko, ale nakonec jsem se rozhodla pro levnější verzi a k tomu jsem si objednala aeroccino, které to zvládne úplně stejně a vesměs ho stejně nepoužívám. Vždycky jsem byla "milovníkem" velkých káv, ale díky Nespressu jsem zjistila, že kvalita vítězí nad kvantitou. Na kávovaru máte 2 možnosti kávy - buď espresso nebo lungo, většinou si dělám Lungo, zatím jsem nedošla tak daleko, že už bych pila ty malé zabijáky, ale třeba časem. 

Před samotným nákupem jsem byla skeptická vůči kapslím, říkala jsem si, že je to, to stejný, jako třeba dolce gusto, že je v tom jen nějaká srajda a ne pořádný kafe, ALE když jsem si přečetla několik recenzí a navštívila Nespresso butik na Pařížské (všem ten butik doporučuju, jsou tam úžasně vstřícní a se vším Vám rádi poradí), kde mě přesvědčili (a dokonce mi to i ukázali), že v kapsli je skutečně kafe a ne ňáká srajda, která leží kdo ví jak dlouho v supermarketu, tak jsem se rozhodla to risknout. A udělala jsem dobře. Pokud by Vás zajímalo více ohledně kapslí a jejich samotného balení, je to krásně popsáno na oficiálních stránkách Nespressa.

• Druhy káv

Byla jsem skeptická také k počtu druhů káv, ale po vyzkoušení zhruba 16 různých druhů jsem se přestala bát, a zjistila, které druhy pro mě budou tou pravou volbou. Věřte mi, že si vybere každý, někdo má raději silnější aroma, někdo zase jemnější, někdo rád oboje ;-). Doporučuji vyzkoušet pro začátek balení 150 kapslí, s tím, že opravdu otestujete všechny druhy a zjistíte, co Vám sedí. Navíc má Nespresso každou chvíli nové druhy, takže se rozhodně nemusíte bát, že budete pít do konce života furt to stejný dokola. 

Druhy jsou následující:

Intenso - intenzivní charakter káv, nejlépe si vychutnáte v malém šálku. Druh Intenso obsahuje celkem 5 káv. Tento druh je na mě moc silný (intenzita 8 a víc) a chutná mi odsud pouze jedna káva, kterou je Arpeggio, ostatní, jak jsem již psala jsou na mě moc silné.

Espresso - škála jemných, kulatých a vyvážených chutí (dle brožury). Obsahuje celkem 4 směsi káv. Tady už nemám problém (intenzita kávy se pohybuje na škále 4-5) a chutná mi odsud Livanto a volluto, která je velmi bohatá a dělá krásnou pěnu. Kdo má rád jemnější kávy, tak je tohle dobrá volba.

Pure origin - čtyři směsi káv s jedinečným a vzácným charakterem (dle brožury), speciálně vybrané experty na kávu. Z této kategorie je moje milovaná Rosabaya de Colombia, kterou prostě zbožňuju, můj absolutní favorit.

Lungo - 3 směsi káv, které jsou speciálně vybrané k vychutnání ve velkém šálku (Lungo). Odsud mi chutná Fortissio Lungo, která bohatá a hutná, prostě dobré kafe.

Decaffeinato - 4 směsi káv, které jsou bezkofeinové. Odpoledne ideální volba.

Variations - 3 směsi káv, gurmánské variace směsí s výjimečně jemných přírodním aroma. V této kategorii je Vanilio, Ciocattino a Caramelito, zatím jsem měla vanilku a karamel a můžu říct super! Má to pouze jemný nádech a vůni po karamelu nebo vanilce, příště zkusím tu čoko.

Ještě k těm velikostem šálku (vše je krásně popsáno v brožuře, kterou dostanete, takže se nemusíte bát, že to budete muset někde hledat):

Ristretto je 25 ml

Expresso je 40 ml

Lungo je 110 ml

• Oblíbenci slečny Veroniky

Mým drahouškem je samozřejmě jak jsem již psala Rosabaya, Volluto, Livanto, Arpeggio, Vanilio a Caramelito, které můžu doporučit všemi deseti :)! Však Vy si taky najdete svoje drahoušky.

• Koupila bych znovu?

Bez mrknutí oka bych koupila znovu. Kdybych nebyla spokojená, tak ani nenapíšu tuhle recenzi žejo :). Jediné mínus je to, že jsem se hrozně rozmazlila touhle kávou a kterákoli jiná mě prostě neuspokojí (nepočítám ty v kavárně). Jo a jestli se ptáte, jestli ušetříte, tak mi věřte, že jo, protože já jsem byla zvyklá si kupovat kafe cestou do práce za zhruba 35 - 40 Kč vždycky ráno a za tu cenu mám 4 kávy od Nespressa, navíc si dám pouze jednu ráno a během dopoledne jedu jak fretka. Asi se to nevyplatí pro někoho, kdo vypije více káv za den, ale volba je na každém, navíc téhle kávy nevypijete tolik - jak jsem psala výše - kvalita je upřednostněna nad kvantitou. Já dávám Nespressu palec nahoru, nejenom za kvalitu, ale i ochotu a samotné jednání.

Závěrem mám pro Vás několik "uměleckých" fotek "profi" fotografky Veroniky, tak se pokochejte, doufám, že se budou líbit. Jo a abych nezapomněla - opět platí pravidlo, čím víc se snažíš to naaranžovat, tím spíš to stojí za houby. Zjistila jsem, že fotograf musí být duší malým dítětem, dle fotek pochopíte sami (postav si hrad z kapslí Verčo).

P.S.: žeru zpěváka Twenty one pilots

P.S.: všechny informace k Nespressu najdete na webu

P.S. poslední fakt: Kávovar vlastním půl roku

Event Garnier Fructis

Jak jste si jistě všimli z mé včerejší fotky, byla jsem pozvaná na svou historicky první tiskovku značky Garnier Fructis, která představovala svou novou řadu Densify. 

Akce probíhala zhruba takto:

• Představení nové řady Densify - heslem této řady je "Nebuď nafoukaná, buď hustá", což krásně vystihuje účel této řady. Měla by pomoct hlavně nám, kteří vlastníme chmýří místo vlasů, takže výsledkem by měl být větší objem a hustota vlasů (hurá). Velkým plus je také samotná vůně, takže kdo má rád slaďounké vůně (tohle je granátové jablko) jako já, tak šup pro něj. K otestování této řady jsme dostaly šampón, balzám, masku, sérum a tužidlo na vlasy, zatím jsem vyzkoušela jen šampón a balzám, ale řeknu Vám ta vůně, to je něco, neděláte půl hodinku (někdo i déle žejo) nic jiného než že si fetujete vlasy (všichni chápou, že jsem ulítlá na hezkou vůni šamponu). Nicméně až řádně otestuju i ostatní produkty, tak napíšu recenzi.

• Instruktáž a poté větrný tunel (hurikáán) - před samotnou instruktáží jsem měla trošku (haha) strach, bojím se výšek, volných pádů a dělá mi zle i když jen někoho vidím to dělat. Během instruktáže se začal můj strach znásobovat (dráma), dostáváte instrukce ohledně gest, kterým musíte porozumět, protože v tunelu vůbec nic neslyšíte (ten hurikánek dosahuje nejvíc 270 km/h a délka tunelu byla 14 m), vyfasujete helmu, brýle, kukli (kombinézu Veroniko) a špunty do uší a jde se na věc (jak kdo žejo, já nebyla schopná se ani napít, abych se náhodou nepo..). U instruktáže jsme si ještě každý zkoušeli polohu (to zní divně) v tunelu na takové jakože stoličce. Přestože to líčím hodně dramaticky, tak nesmím zapomenout na tu "hezčí" část, kterou byl pan instruktor, to už se pak i vyhecujete do toho tunelu jít, když tam na Vás čeká takový fešák a pan pečovatel. Největší strach jsem měla z toho, že mě to někam vcucne a už mě nikdo nedostane ven, jestli si myslíte, že ovládnete své tělo, tak jste na omylu, stačí abyste jemně sklopili hlavu a už fičíte nahoru nebo jemně přetočíte dlaň a šup už se točíte a ani nevíte jak (Verča dala pár tríčků). Vypadáto to hrozně jednoduše, ale jednoduché to rozhodně není, dle mého by to chtělo hooodně dlouhou instruktáž, aby člověk věděl, jakým způsobem se pohybovat, aby předváděl to, co pan instruktor (klobouk dolů). A to tam byli třeba dva v jednom tunelu a dělali úplně stejné pohyby a ani se nekopli, sehranost level milión, já s pusou otevřenou jenom koukala. I přesto, že jsem se tak moc bála (a po prvním vstupu jsem neměla odvahu ten druhý podstoupit, ano, přiznám se, jsem srabík :D), tak jsem se nakonec vyhecovala a byla na sebe pyšná. Shodou okolností se mi nejvíc líbil volný pád (ze kterého jsem měla největší hrůzu), což vůbec nechápu, ale je to takový adrenalin (asi jak pro koho, ale přece jen 14 m je 14 m viď), že se to nedá ani popsat, neskutečný pocit, který Vás nabije takovou energií. Když padáte dolů, tak nemáte čas ani přemýšlet jenom padáte, škoda, že to neumím víc vystihnout, ale každý ať si vyzkouší sám :-). Když jsem po tom volném pádu vylezla ven z tunelu, byla jsem vysmátá, jak kdybych si vzala mariánku (nevím k čemu jinému to přirovnat). Ještě další den jsem se chichotala jak blázen, asi budu chodit do tunelu na volný pád. Výsledný dojem z tunelu je u mně 13 bodů z 10. Zajděte si na to, stojí to za to!!!

• Catering - po našem lítání a totálním vyfoukání následovaly dobroty v podobě krevetek, malých hambáčů, sladkých chuťověk a cukrové vaty (včetně pána, který přístroj obsluhoval a dal nám cenné rady o tom, jak být ve vatě, nebo od vaty?), kterou jsme si mohly za asistence pána i samy natočit (nevím, jak to jinak nazvat), což bylo super. A taky jsme se dozvěděly, že v jedné cukrové vatě je necelá 1 kostka cukru, takže jsem dnes na počest snědla hned dva kyblíčky! Více z dobrot uvidíte dole z mého nového Mazlíka (Nikon D3300).

• Cpaní se dobrotama, povídání a líčení našich zážitků z tunelu

• Rozloučení a darkové taštičky - jedna s dortíkem (který byl dnes k snídani a zítra bude taky, mňam) a jedna s cukrovou vatou a produkty Densify.

Ještě jednou bych chtěla poděkovat Soni, která mě pozvala na tuhle akci, bylo to prostě super! 

Všem doporučuji! Když to zvládla taková posera jako já, tak to zvládnete i Vy a stojí to za to. Občas je fajn se takhle hecnout a překonat strach, ten pocit potom - můžu lámat skály (haha).

Přikládám také fotky - část je ode mně a část od pana fotografa (já jako naprostý amatér jsem je upravovala asi dvě hoďky no).

P.S.: Nebuďte nafoukané, buďte husté!

Paparazzi pan fotograf

No není k sežrání?

Nepříjemná póza

Bylo veselo

Místo činu - Hurricane factory, Tupolevova

chystáme se na volný pád

prkennost level milion

rozesmála jsem pána instruktora (asi ty moje pavoučí prsty)

výraz po volném pádu není třeba komentovat

sýr

co si mám dát?

dám si pannacotu

P.S.: Jídlo se fotí nejlíp!