sobota 24. prosince 2016

Vánoce mám rád

Tohle je ta nejvíc nejmilejší kniha, jakou si můžete před/po Vánoci přečíst!

František Nepil je zaklínač lidských srdcí, který obměkčí i sebevětšího tvrďáka. Když čtete jeho texty/fejetony, tak Vás hřeje u srdce, vzpomínáte na své dětství, na obvyklé tradice, na rozbalování dárků a na tu atmosféru, která k Vánocům patří.

Zasteskne se Vám po té dětské bezstarostnosti, naivitě, nevinnosti a naprosté víře a oddanosti v to, že Ježíšek skutečně existuje. Nebylo nám v tom dětském nevědomí líp? I tu dřímku po obědě nám vzali.

Já jsem si touto knihou připomněla několik kaprů v naší vaně, mnoho rozbitých ozdob, hordu snědeného cukroví, maminčin prémiový bramborový salát, čekání na Ježíška, napětí, co, že to bude pod stromečkem a následné překvapení, že tam něco skutečně je.

Kniha obsahuje několik vánočních fejetonů, které ve Vás vzbudí nejen vzpomínky, ale také svědomí, kterým bychom si měli připomenout to, o čem Vánoce jsou. Nedají se koupit ani podplatit.

Krásné Vánoce všem, užijte si svátky s Vašimi nejbližšími a zavzpomínejte i na ty, co tady již nejsou.

P.S: a hodně knih pod stromečkem!

neděle 18. prosince 2016

Vánoční Krakov

Byla jsem v Krakově s rodinou, hlavně teda s Poláčkama, těch je všude vždycky plno. Když jedete na výlet s Poláčkama, konkrétně s panem Poláčkem, připravte si minimálně tři hektolitry kafe, absťák je mrcha. Na výletě s Poláčkama nemusíte mít strach, že byste se nudili a pokud Vám potečou slzy jako hrachy, je to od smíchu!

Taková ta klasika, kdy je potřeba už po několika krocích sehnat kávu do velkého šálku je celkem problém. Protože oni skoro nikde nemají velké šálky. A oni nám skoro nikde nerozumí Česky? Poláci? Noco, někteří z nás se kvůli absťáku z nedostatku kofeinu naučí i Anglicky (viď dědys).

Rukama, nohama se domluvíte vždycky. A když máte fajn průvodce, tak máte o zábavu postaráno.

Jenom pro Vaši představu, jak vypadají Poláčci na výletě, Italové hadra. Děda jako Belmondo, typický "plájbój" a babi nejvíc stylová Italka, jakou byste pohledali, perfekcionista se může jít zahrabat, tohle je jiný level prosím Vás. Ten byste nejlépe zachytili u pečení cukroví. Někdy Vás pozvu, možná i zlomy budou (ne dědy, pro Tebe ne).

Ti dva jsou tak akční, že se díky nim začínám těšit na důchod a na to, až budu jezdit na Slovensko a budu pít hektolitry kafe. Neboj dědys, já Tě ještě doženu a budu stejný pruďák (nejlepší děda pod sluncem) s kávou jako Ty.

Pokud jste z Poláčků natolik uchvácení jako já a nechcete si nechat ujít další výlet, máte jedinečnou příležitost rezervovat si výlet na této stránce www.hektolitrykafeseboujinaknechod.cz za nějakou tu dobrou Brazilskou kávu do VELKÉHO šálku. Vítání jsou všichni se smyslem pro humor.

Abych nezapomněla, už jsem Vám vyprávěla, jak jsme se museli s dědym přehrabovat popelnicí? Že ne? Tak příště!

Zpátky ke Krakovu, fotila jsem kde co, klasika. Nechtějte po mně názvy památek, radši se jen kochejte.

P.S.: Krakov je krásný!

P.P.S.: za ty lidi, co mi lezou neustále do záběru se omlouvám.























neděle 4. prosince 2016

Tiché dívky

Přidržte si klobouky, přichází autor, který Vám svou knihou vyrazí nejen dech, ale taky hrnek s kafem (nebo s čajem pro všechny čajomily). A jestli se Vám to bude zdát jako dost velké zadostiučinění, tak ještě nejste na konci knihy (ďábelský smích v mém podání)!

Zírám, smekám a vyšiluju, že existuje autor, který se staví na stejnou úroveň jako Wulf Dorn (ne-li výš?), jakto, že jsem o něm nevěděla už dřív? Nevěřícně kroutím hlavou a obdivuji své nové pyžamo s ledními medvědy.

Na knihu jsem přišla úplnou náhodou při brouzdání v Dobrovském, dostala mě obálka knihy a už jsem se viděla s čajem a knihou v ruce. Čaj nestačil vychladnout a já už měla dočteno. 

Několik velmi krátkých a pubertálních frází řečených při čtení této knihy: "Ty vole! To snad ne!" opakováno zhruba 67-krát v průběhu jednotlivých kapitol. V závěru přišla na řadu bezmoc, nutkání seznámit Wulfíka s Ericem a dát je dohromady. Hoši, napište něco společně, bude to bomba!

Neměla jsem velká očekávání, nevěděla jsem co čekat, nenastavovala jsem laťku vysoko a nebylo to potřeba, Eric tu laťku podlezl a naprosto mi vyrazil dech, jsem nadšená, plná dojmů a nevím, co dřív vyzdvihnout.

Kniha je psaná čtivě, kapitoly jsou krátké, stručné, nic se neokecává, jde se rovnou k jádru věci, děj Vám ubíhá pod rukama a než se nadějete, máte za sebou víc jak půlku knihy a začínáte si uvědomovat, jak moc si Vás ta kniha získala a jak dlouhou dobu jste díky ní nezakusili kofeinu. Tak dobrá je!

Už dle obrázku na obálce asi všem dochází, že se jedná o chladnou, místy krvavou detektivku psanou rukou amerického spisovatele Erica Rickstada, kterému v ČR vyšla zatím jen tato kniha (sakra, sakra, sakra), je to sympaťák a já už netrpělivě čekám na další jeho kousek, tak šup šup, sem s ním.

Jenom v krátkosti o knize: v zapadlém městečku řeší soukromý vyšetřovatel záhadná zmizení několika dívek, sám vychovává svou dceru a má za sebou ošklivou minulost. Při vyšetřování odhaluje nepěkné stránky dnešního světa a mladých dívek. Co se stalo se všemi těmi dívkami? To a mnohem víc na Vás čeká v této knize :-).

A pokud se rozhodnete stejně naivně jako já, číst tuto knihu v autobuse, tak Vás předem musím upozornit na několik možností, které mohou (a v mém případě nastaly) nastat (ať už v autobusu nebo mimo něj):
  • přejedete zastávku, dezorientace level milion
  • nechuť jít do práce je přímo úměrná nutkání dočíst knihu jedním dechem, málem jsem napsala dechtem..
  • přijdete pozdě do práce, několikrát, protože ten autobus asi přejel mojí stanici? Jen tak?
  • odpočítáváte hodiny do konce pracovní doby, protože ta kniha se sama nepřečte žejo
  • několikrát zakopnete při cestě do práce a z práce ať už s knihou nebo bez ní
  • hodláte si hrát na nemocného jedince s vidinou celodenního lenošení s touto knihou
  • nemáte v hlavě nic jiného, než je tato kniha a její konec achjo, už konec?
  • kafeprolití je normálka, přemýšlím, kde nemám skvrny od kafe
  • pubertální fráze typu "ty vole" jsou na několik dní oukej, protože ta kniha
  • absťák v pracovní době, chcete číst v každé volné minutě, ať už na obědě nebo při cestě do kuchyňky, nebo na WC? To už je moc...
  • filozofické otázky typu: uživí mě celodenní čtení knih, pití kávy a jedení dortíků? Můžu pracovat v kavárně jako pan ochutnavač kávy a dortíků? Dobře, to si říkám už nějakou dobu, zatím to nevychází, ale jednou!

Mockrát děkuji knihám Dobrovský za recenzní výtisk, hrdě si jej vystavím k oblíbencům (asi vedle Wulfíka?) a Vám přeji pěkné počteníčko!

Název - Tiché dívky
Nakladatelství - Host
Počet stran - 392
Spokojenost zaručena