Víkend

17:51:00

Zdravíčko všem!


Ti, kteří mě ještě nemají dost (a i po přečtení tohoto článku doufají v něco víc než jen kecy, dobrej joke) a jsou smíření s tím, že lepší už to nebude, mě mohou nově sledovat na mé oficiální stránce na FB pod názvem Lonely Flamingo.

Dnes je konec víkendu, tak jsem se rozhodla něco sepsat, abych nezaspala na vavřínech se svým úmyslem blogovat (každý den "plodit" nemusím žejo). Nicméně ráda bych Vám dnes také představila mého hosta, co mi dělal společnost po celou dobu mého psaní. Zprvu ke mně neměl důvěru a byl otočený zády, ale po chvilce, co zjistil, že nemám v plánu ho zabít se ke mně otočil a já jsem se cítila (a ještě se cítím) jako královna všech zvířat (na stromě seděl holub a ty se cejtíš jako královna zvířat?), jako by mezi námi byla určitá sounáležitost (kde na ty výrazy chodím) přírody a člověka. Abych to zestručnila - na stromě vedle mého "mega" balkónu seděl na stromě holub (pojmenovala jsem ho Jonáš, neptejte se mě proč). Vtipné bylo, že tam seděl po celou dobu mého psaní, i přestože venku pěkně foukalo a větev se pod ním celkem prohýbala (promiň Jony), nevím, proč to zmiňuji, ale přišlo mi to vtipné, protože byl trošku bucláček (jde vidět jak mám really interesting život, když mě pobaví i holub na větvi).

Víkend byl následující (pěkně si to rozdělíme)

V sobotu mám několik tradic, které většinou dodržuji, pokud zrovna nefrčíme s Adu někam na výlet. Ráno (i přesto, že můžu vyspavát) vstanu brzo a nadávám si, protože v týdnu bych vyspávala do alelůja. Následuje klasika v podobě snídaně a kafee. Pak házím prádlo do pračky a začínám se chystat na můj obvyklý sobotní nákup a tapiokuuuuu (anoooo, dočkala jsem se a svou sobotní dávku jsem si řádně užila, jak by řekla Ada "Konec konce světa"). Sobotu jsem zasvětila výrazné rtěnce a lakováním nehtů (pravidelné aktivity).

Tuhle sobotu jsem se však rozhodla udělat razantní krok ve svém životě (snad má někdo na práci něco důležitějšího) a tím bylo - vytřídit laky na nehty, které nepoužívám. Nejdřív jsem je spočítala a byla jsem mile překvapena, jelikož jich bylo pouze 55 (docela hezké číslo, ale kdyby bylo sudé, tak je to lepší - mám úchylku na sudá čísla, už jsem to dohnala do takové úchylky, že když zesiluju TV, tak musí být to číslo mně přijatelné :D, zbytečné komentovat). To jsem trošku odbočila s mou úchylkou na sudá čísla a zesilování TV, nicméně následovalo rozdělení do kategorií (moje srdcovka), kde jsem zjistila, že mám nejvíce odstínů růžové a červené. Smutnou zprávou bylo, že žlutá barva zůstala ve své kategori sama s černou, takže to budu muset napravit a pořídit jí parťáka (nikdo nesmí být ve své kategorii sám, ani když je to outsider). Abych to opět nerozváděla do přílliš velkých detailů (pro Vás nezajímavých a pro mně smrtelně důležitých), vytřídila jsem 10 laků, které šly z kola ven. Tímto bych se s nimi chtěla rozloučit minutou ticha...děkuji Vám moji milovaní za Vaši společnost, barvu, konzistenci a za Vaši trpělivost se mnou (není to se mnou jednoduché).

Razantní krok č. 2 bylo přestat pít kravské mléko. K tomu Vám můžu říct pouze jediné, zhlédněte si toto video a rozmyslíte si další koupi kravského mléka Mléko. Po zhlédnutí mi bylo celkem ouzko a přišlo mi, že nám celej (skoro) život někdo kecá a tvrdí, jak je to zdravý na kosti a jak ho děsně potřebujem!!! Přitom je to naprostý "bulšit", takže děkuji nechci, todle podporovat nebudu.

Razantní krok č. 3 bylo pořídit si konečně něco na pohodlné sezení na balkón (ano mám židle z Ikei na kterých vydržím sedět tak 5 minut a už mě bolí prdel). Mám fakt maličký balkón, takže lehátko by tady asi zabíralo celý prostor, tak jsem se rozhodla dát šanci kempingové židličce (a cejtím se jako správný vodák na balkóně:D), která má i super díru na pití (cider) na jedné straně. Takže jsem to dneska pěkně zakempila a kochám se výhledem na sídliště.

Abych nezapomněla- v sobotu jak jsem vyrazila na můj klasický víkendový prasící nákup, tak jsem se stavila v DMku (a zmocnilo se mě jako obvykle monstrum jménem Všechnopotřebujuanicnemám Utráceč Veronika). Šla jsem do DMka pouze pro rýžové mléko a ňák jsem se nachomýtla před laky na nehty (a už to začalo!!!!) a zjistila jsem, že ten odstín růžové ještě nemám a stojí jen 40,- korun (tak neber to žejo), okej, tak skončil v košíku, dále následovala akce s názvem "Co se mi vejde do rukou", podotýkám, že jsem byla totálně ověšená taškama a i přesto jsem měla ruce plné (moje dlouhé zlodějské prsty jsou najednou velké plus). Takto ověšená jsem skončila u pokladny (někteří z Vás se možná ptají- proč sis jako nevzala košík, jako každý normální človek? Moji milí, protože já nejsem normální člověk! Jsem zvíře jménem Všechnopotřebuju). Následně jsem se dozvěděla, že když si koupím ještě dva laky, tak je třetí zdarma (všichni víme jak to dopadlo).

V neděli jsem se rozhodla připravit si sushi (ve vege verzi), tak jsem opět vyrazila na nákup všech potřebných ingrediencí. Byla to celkem rychlovka a na to, jaká jsem nešika v kuchyni se to docela vydařilo a výsledné dílo mi fakt chutnalo. Dělala jsem klasické maki s avokádem a k tomu pěkně nálož wasabi a Kikomana (sojovky, miluju ten název Kikoman, přijde mi vtipnej, asi jako dalších trilion věcí). Takže bych se tímto chtěla pochválit za velmi produktivní neděli v podobě přípravy sushi.

Dnešní den chci zakončit avokádovo-malinovou pěnou od MycookingDiary a jen tak vegetovat na balkónku a snít o spolupráci s DM drogérií a dodavatelem tapioky.

Filozofické okénko na závěr: Ne vždy jsou razantní kroky v životě tím správným řešením, raději se smiřte s tím, jací jste a dejte si něco dobrého (já třeba tapioku) na dobrou náladu. Problémy se tím nevyřeší, ale pochutnáte si (a to se vyplatí). Máme jen jednu šanci v tomhle životě, tak si to co nejvíc podělejme po svém! 

Níže můžete obdivovat mé "umělecké" fotky z víkendu. Jo a kdo by měl zájem sledovat mé průběžné žití v týdnu a ještě ho to neomrzelo tak můžete sledovat mou stránku na FB: 

Mějte se Plameňákově a všem nakopejte zadky, protože jste nejlepší!

Váš narcis a přítel všech zvířat Veronika.

Lakové království
Sobotní tradice výrazné rtěnky
Seznamte se s parťákem
Nové zákoutí pro psaní
Zamilovala jsem se do sandálek
To nejlepší na konec!
Na závěr si pusťte Naivka Veronika

You Might Also Like

0 komentářů