neděle 23. října 2016

Sůl moře

Když udeří tragédie, vůbec nezáleží na tom, z které země a kultury jste či jaký je váš společenský status. Všichni lidé na palubě lodi Wilhelm Gustloff bojovali za jedinou věc.

Chtěli přežít.
Zkáza Titaniku je patrně nejslavnější lodní katastrofou, vzhledem k počtu obětí ale zaujímá až sedmé místo v dějinách námořních neštěstí. Tím zdaleka největším bylo potopení parníku Wilhelm Gustloff v roce 1945, kterým se nechala Ruta Sepetysová inspirovat k sepsání románu Sůl moře.

Kniha pojednává o čtyřech mladých lidech, které svede válka dohromady na cestě za záchranou a vidinou bezpečí v lodi W. Gustloff. Každý z nich pochází odjinud, každý si prožil něco jiného a každý má svá tajemství. Společnou mají pouze touhu po svobodě a naději na lepší zítřky.

Loď W. Gustloff měla kapacitu 1 463 pasažérů, skutečně se na lodi plavilo celkem 10 573 osob, z nichž více než 9 000 zemřelo při potopení lodi na podchlazení. Pro větší představivost přikládám video o této události.

Ruta umí psát velmi čtivou formou, takže se nemusíte bát, že je to náročný historický román, který sotva rozlousknete, právě naopak. Děj má spád, vše do sebe hezky zapadá, a Vám nezbývá než lapat po dechu a v mezičase si odskočit pro další šálek kávy (a kapesníky).

Oceňuji, že je kniha psaná z pohledu jednotlivých postav, což čtenáři pomáhá lépe se vcítit do konkrétní situace a "vidět" charaktery, reakce a jednání jednotlivých postav. Což je v krizových situacích velmi zajímavý pohled na to, jak někteří lidé jednají, když jim "jde o krk". Líbilo se mi vykreslení charakterů jednotlivých postav, jejich odlišnosti a přitom společná vlastnost, kterou byla nejen touha po svobodě, ale také snaha přežít i za cenu velkého utrpení, kterou byla válka.

Po přečtení knihy se Vás budou jímat myšlenky ve stylu: proč muselo tolik lidí zemřít a kvůli čemu? Kvůli touze po moci a snaze ovládnout celý svět? I za cenu toho, že zemře takové množství lidí, tak odporným způsobem jako byly koncentrační tábory nebo gulagy? I když je to minulost, neznamená to, že by se na takové události mělo zapomínat. A o to se Ruta ve svých knihách snaží. Nezapomenout a nezametat tyto události pod koberec a dělat, že se nestaly nebo tvrdit, že je to dávno. Co znamená dávno? 

Za recenzní výtisk bych chtěla poděkovat holkám z Megaknih, které byly tak hodné a poslaly mi tenhle skvost:-) od Ruty. Tahle kniha je must have a měl by si jí přečíst každý. I přesto, že je psaná lehkou formou, líčí krutost druhé světové války, která by neměla zůstat bez povšimnutí.

Pokud chcete někomu udělat radost a doplnit mu tak knihovničku o další skvost, tohle je ideální volba. A třeba Vás zaujmou i ostatní knihy od Ruty.

Žádné komentáře:

Okomentovat