#Praha v Brně

To víte, že jsem vyrazila do Brna!

Nejen na ty dobré nanuky, Pálavu a gin s tonicem, ale i za Aduší (to nejlepší na konec). Klasicky jsme prošly kdeco, v nohách 567467753213 km, ale plán byl splněn. Chválím organizaci Adušína, který opět nezklamal a měl vše sepsáno a naplánováno (jeden z nás musí být ten plánovač, jinak by to krachlo) :-)

Dorazila jsem v sobotu jako na koni Studentem a už jsme si to štrádovaly do bistra Franz, kde jsme si daly limošku a jako hlavní chod byl bulgur s falafel. Přiznám se, že s cizrnou (a zdravou stravou) nejsem velký kámoš, ale tohle bylo fakt dobré a asi i zdravé (asi určitě). Jo a navíc fotogenické jídlo, posuďte sami.

Potom jsem šla čeknout bydlení Adušína a zase jsme vyrazily do světa. Počasí jsme měly na objednávku přes stránku www.adelkajetennejlepsiplanovacamilovnikhummusu.cz, vřele doporučuji. Naší další zastávkou byla vila Tugendhat, cestou necestou jsme obdivovaly kdejakou budovu, protože Brno je fakt krásný a chtěly bychom bydlet tady nebo tady a nebo tadyyy. U vily Tugenhat jsme si prošly zahradu (rozuměj, interiér vily je rezervován na 3 měsíce dopředu), omrkly výhled, stalkovaly vnitřek vily a vyrazily na špacír.

Následovala kavárna Mymika, kde měli mimochodem ten nejhezčí interiér a knihovnu (jo, tu jsem vyfotila ze všech možných stran). Jo a projevily jsme uměleckého ducha a něco si i namalovaly. Já dílo žáka základní školy, Adélka abstraktního umělce. Nicméně to bylo super a doporučuji tam zajít, člověk si u toho malování (počítá se ta moje kresba ještě do malování?) tak nějak "odfrkne", vypne a načerpá nové síly. To mě přivedlo na myšlenku přihlásit se do nějakého kurzu malování (a to i kdybych tam měla jen tak patlat ty svoje plameňáky!).

Další zastávkou byl hrad Špilberk, kde se člověk pokochá krásou a výhledem na celé Brno. A taky si musí vyšlapat ten kopec nahoru. Ale za ten výhled to stojí. Navíc si pak můžete naložit víc dortíků.

No a po takovém výšlapu bylo potřeba doplnit palivo. Co třeba vínečkem a levandulovým"chezekakem"? V melounovém cukru umí. Budou se Vám dělat boule za ušima. Fakt. No a večer byl v jasných barvách ginu s tonikem. Nezůstalo u jednoho. A cestu domů jsme zakončily debatou o zralosti avokáda. Taková ta klasika, když se s někým znáte 10 let.



Neděle byla ve znamení snídaňo-oběda v Brunches, kde měly ty nejvíc dobroučké lívance na které stálo za to si počkat a vychutnat si je se slaninkou, avokádem, vajíčkem a javorovým sirupem. Pokud vyrazíte do Brna, tak sem prostě musíte. Ale nezapomeňte si udělat rezervaci, bez té si ty lívance asi nedáte :-(

V neděli bylo počasí jako na houpačce, takže naše cesta na Veveří parníkem nevyšla, ale i přesto jsme
si to udělaly pěkné a šly do muzea moderního umění. Vstup je zdarma a je to ideální varianta pokud Vám prší a nemáte se kde schovat. Navíc je to vskutku originální a některé dílka jsem si musela zdokumentovat a podělit se o ně s Vámi. Aneb fantazii a kreativitě se meze nekladou. Do čtvrtého patra musíte, věřte mi, že nebudete litovat.

Další zastávkou v tomhle nečase byla kavárna Tungsram, kde jsme si daly domací nakládaný
hermelín a rajčatovou polívku (ta byla mimochodem best of, kousky rajčat a výborně dochucená). Navíc obsluha byla velice příjemná, taková hipsterská pohoda s retro interiérem a starým jukeboxem.

A teď začíná to pravé ořechové, protože jsme s Aduší vyrazily mrknout na hvězdárnu a planetárium a já někde cestou ztratila krytku objektivu. Vysvětlí mi někdo, proč k tomu nedělají šňůrku, abych to nemusela furt hlídat a věnovat se smysluplnějším věcem???????????????????

Po mém rozčílení ze ztracené krytky a ze zakoupení nové, která z nepochopitelných důvodů stojí asi 400,- jsem rezignovala a šly jsme si dát s Adu nanuk od Praha v Brně. A jak to tak bývá, když si dáte nanuk nebo si nevezmete deštník, začne pršet a foukat vítr jako o závod. Nanuk jsme snědly, trošku se klepaly zimou (možná proto ta rýma teď?) a vyrazily do obchodu pro večeři, která byla klasicky složená ze sýru, oliv a bagetky. Naše výletové jídlo se stále drží na první příčce.

Nedělní večer byl ve znamení Baru, který neexistuje. Tam jsem se cítila jako největší mafiózo z okolí, pochutnala jsem si na originálním drinku dle názvu divadelní hry, kochala se prostředím a nevěřícně kroutila hlavou nad kombinací některých drinků. Jakože koriandr, žloutek a worcestrová omáčka? Kdoví, jak by to chutnalo a hlavně jak by to dopadlo. No a pak domů, protože nejsme z rodiny Rothschildů.

Pondělí bylo na pohodu, včetně smiřování se s tím, že už příští týden volno nebude a že by to takhle mohlo být pořád?

P.S.: fakt by mě zajímalo, kde jsem tu krytku nechala.