"Na konci života si málokdo na něco hraje, už není proč. A najednou se potkává člověk s člověkem, bez masky, bez nálepek. Náhle se objevuje něco hluboce lidského, rozměr, na kterém roste nemocný i ti jeho nejbližší a vlastně i všichni, kteří se na chvíli stanou součástí jeho příběhu."
Většina z nás se již se smrtí setkala. Prožila smutek ze ztráty, smíření, odpuštění a nutnost jít životem dál i přesto, že některé věci zůstaly nevyjasněny, nevyřčeny a navždy pohřbeny s milovanou osobou. A budou vůbec někdy vyjasněny? Proč nám až střet se smrtí otevře oči a donutí nás uvědomit si, co je v životě vlastně důležité? Proč se nám dostane odvahy omluvit se a odpustit až při setkání s "ní"?
Ondřej Nezbeda si skutečně zasloužil Magnesiu literu, protože sepsat knihu s takovým tématem není lehký úděl a o to víc ho obdivuji s jakou lehkostí o tomto tématu píše, promlouvá ke čtenáři a jak snadno se můžete jako čtenář ztotožnit s příběhy jiných lidí. A jak moc Vás tyto příběhy chytnou za srdce a naprosto rozdrásají i ten poslední kousek Vašeho drsného já, které se přece nerozbrečí. Zase. A znovu.
Věděla jsem, že to bude smutné, že to bude něco jiného, než jsem doposud četla, nicméně to předčilo moje očekávání a natrhlo to ostatním knihám solidně zadek. A to nejen tím, že je to téma každého z nás a že bychom i o tyto knihy měli projevovat zájem, ale hlavně tím, že něco takového čeká i nás samotné, dříve nebo později. Tak proč je tohle téma tabu?
Kniha je rozdělena do několika kapitol, ať už od samotného setkání autora se smrtí, umírání v Čechách, mluvení o smrti, o bolesti, o umírání dětí, o Alzheimeru, dobré smrti a samotném truchlení a pohřbu. Věřím, že ne všichni budou schopni si o těchto věcech číst (věřte mi, že i pro mě to byla fuška), nicméně je to skutečně výborně zpracovaná kniha, která si zaslouží pozornost každého z nás. Je plná informací, které jsou podány nenucenou formou, prokázanou statisticky a hlavně laicky. Najdete v ní spousty životních osudů lidí, kteří i přes onu bolest, nespravedlnost osudu a svého brzkého odchodu sdělili svůj příběh a odpověděli na několik otázek autora. A já jim za to děkuji.
Je zajímavé nad kolika věcmi se člověk po přečtení knihy zamýšlí a jak moc ho to svádí k úvahám nad jeho životem samotným. Dovedeme se skutečně odpoutat od toho strachu ze smrti a otevřeně o ní mluvit? Nebo nás až samotná interakce se smrtí donutí postavit se tomu čelem? Proč nám až konec života odhalí naše skutečné já? Proč nám to všechno dojde až u samotného konce naší kapitoly? To vše a mnohem víc najdete v této knize.
Za knihu bych chtěla poděkovat Hanči z Megaknih, která mi umožnila si tuto knihu přečíst a získat tak nový pohled na věc. A důvod ke koupi dalších kapesníků.
Název knihy: Průvodce smrtelníka
Autor: Ondřej Nezbeda
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat