Knihy z antikvariátu

V Květnu jsem navštívila antikvariát na Národní třídě. A samozřejmě jsem neodešla s prázdnou :-)
Máte rádi antikvariáty?
Já miluju tu vůni a vždycky si představuju původního majitele těch knih.



#Praha v Brně

To víte, že jsem vyrazila do Brna!

Nejen na ty dobré nanuky, Pálavu a gin s tonicem, ale i za Aduší (to nejlepší na konec). Klasicky jsme prošly kdeco, v nohách 567467753213 km, ale plán byl splněn. Chválím organizaci Adušína, který opět nezklamal a měl vše sepsáno a naplánováno (jeden z nás musí být ten plánovač, jinak by to krachlo) :-)

Dorazila jsem v sobotu jako na koni Studentem a už jsme si to štrádovaly do bistra Franz, kde jsme si daly limošku a jako hlavní chod byl bulgur s falafel. Přiznám se, že s cizrnou (a zdravou stravou) nejsem velký kámoš, ale tohle bylo fakt dobré a asi i zdravé (asi určitě). Jo a navíc fotogenické jídlo, posuďte sami.


Potom jsem šla čeknout bydlení Adušína a zase jsme vyrazily do světa. Počasí jsme měly na objednávku přes stránku www.adelkajetennejlepsiplanovacamilovnikhummusu.cz, vřele doporučuji. Naší další zastávkou byla vila Tugendhat, cestou necestou jsme obdivovaly kdejakou budovu, protože Brno je fakt krásný a chtěly bychom bydlet tady nebo tady a nebo tadyyy. U vily Tugenhat jsme si prošly zahradu (rozuměj, interiér vily je rezervován na 3 měsíce dopředu), omrkly výhled, stalkovaly vnitřek vily a vyrazily na špacír.



Následovala kavárna Mymika, kde měli mimochodem ten nejhezčí interiér a knihovnu (jo, tu jsem vyfotila ze všech možných stran). Jo a projevily jsme uměleckého ducha a něco si i namalovaly. Já dílo žáka základní školy, Adélka abstraktního umělce. Nicméně to bylo super a doporučuji tam zajít, člověk si u toho malování (počítá se ta moje kresba ještě do malování?) tak nějak "odfrkne", vypne a načerpá nové síly. To mě přivedlo na myšlenku přihlásit se do nějakého kurzu malování (a to i kdybych tam měla jen tak patlat ty svoje plameňáky!).







Další zastávkou byl hrad Špilberk, kde se člověk pokochá krásou a výhledem na celé Brno. A taky si musí vyšlapat ten kopec nahoru. Ale za ten výhled to stojí. Navíc si pak můžete naložit víc dortíků.









No a po takovém výšlapu bylo potřeba doplnit palivo. Co třeba vínečkem a levandulovým"chezekakem"? V melounovém cukru umí. Budou se Vám dělat boule za ušima. Fakt. No a večer byl v jasných barvách ginu s tonikem. Nezůstalo u jednoho. A cestu domů jsme zakončily debatou o zralosti avokáda. Taková ta klasika, když se s někým znáte 10 let.



Neděle byla ve znamení snídaňo-oběda v Brunches, kde měly ty nejvíc dobroučké lívance na které stálo za to si počkat a vychutnat si je se slaninkou, avokádem, vajíčkem a javorovým sirupem. Pokud vyrazíte do Brna, tak sem prostě musíte. Ale nezapomeňte si udělat rezervaci, bez té si ty lívance asi nedáte :-(











V neděli bylo počasí jako na houpačce, takže naše cesta na Veveří parníkem nevyšla, ale i přesto jsme
si to udělaly pěkné a šly do muzea moderního umění. Vstup je zdarma a je to ideální varianta pokud Vám prší a nemáte se kde schovat. Navíc je to vskutku originální a některé dílka jsem si musela zdokumentovat a podělit se o ně s Vámi. Aneb fantazii a kreativitě se meze nekladou. Do čtvrtého patra musíte, věřte mi, že nebudete litovat.



















Další zastávkou v tomhle nečase byla kavárna Tungsram, kde jsme si daly domací nakládaný
hermelín a rajčatovou polívku (ta byla mimochodem best of, kousky rajčat a výborně dochucená). Navíc obsluha byla velice příjemná, taková hipsterská pohoda s retro interiérem a starým jukeboxem.


A teď začíná to pravé ořechové, protože jsme s Aduší vyrazily mrknout na hvězdárnu a planetárium a já někde cestou ztratila krytku objektivu. Vysvětlí mi někdo, proč k tomu nedělají šňůrku, abych to nemusela furt hlídat a věnovat se smysluplnějším věcem???????????????????

Po mém rozčílení ze ztracené krytky a ze zakoupení nové, která z nepochopitelných důvodů stojí asi 400,- jsem rezignovala a šly jsme si dát s Adu nanuk od Praha v Brně. A jak to tak bývá, když si dáte nanuk nebo si nevezmete deštník, začne pršet a foukat vítr jako o závod. Nanuk jsme snědly, trošku se klepaly zimou (možná proto ta rýma teď?) a vyrazily do obchodu pro večeři, která byla klasicky složená ze sýru, oliv a bagetky. Naše výletové jídlo se stále drží na první příčce.


Nedělní večer byl ve znamení Baru, který neexistuje. Tam jsem se cítila jako největší mafiózo z okolí, pochutnala jsem si na originálním drinku dle názvu divadelní hry, kochala se prostředím a nevěřícně kroutila hlavou nad kombinací některých drinků. Jakože koriandr, žloutek a worcestrová omáčka? Kdoví, jak by to chutnalo a hlavně jak by to dopadlo. No a pak domů, protože nejsme z rodiny Rothschildů.

Pondělí bylo na pohodu, včetně smiřování se s tím, že už příští týden volno nebude a že by to takhle mohlo být pořád?

P.S.: fakt by mě zajímalo, kde jsem tu krytku nechala.

















Francouzská jízda

Nový název knihy dle Lonely Flamingo je "Lehké ženy sobě"

Tak tohle byl přešlap s hezkou obálkou a s příběhem naprosto o ničem jako třešničkou na dortu. Obálka slibuje čtivý roadtrip o cestování po Francii, ale kde ho hledat?

Věděla jsem, že je to čtení spíše pro mladší ročníky, přesto jsem to chtěla zkusit jako takovou oddechovku. Bohužel opak byl pravdou a jestli je tohle čtení pro mládež, tak je upřímně lituji.

Nevěřila bych, jak moc se může kniha zvrhnout do takových rozměrů, jako byla tato kniha. Hlavní hrdinka jako lehká ženština, která se prodá všem a vlastně za cokoli. Třeba i za kabát.

Ivana jako hlavní postava v této grotesce, si splní sen (díky své matce) a dostane se na filozofickou fakultu. Poté vycestuje do Francie, kde si užívá kde může a hlavně s kým může, velké zázraky se nedějí. Získá zkušenosti o kterých se jí (ani nám) nikdy nezdálo a pokračuje dál ve svém naříkání a stopování. Show může začít.

Jednotlivé pasáže jsou naprosto nesmyslné, bez jádra věci, pointy, neustále se opakující "věty" o délce dvou slov? A pokud Vám bude připadat divné, že se neustále zmiňuje o své sukni, tak nebojte, na stránce 180 už Vám to tak divné připadat nebude. Protože už nebudete mít ani sílu se nad tím pozastavovat. Prostě otupíte.

Anotace slibuje niternou zpověď dospívající dívky, která hledá samu sebe. Vskutku by mě zajímalo, jestli se hledá někde v posteli těch cizinců nebo na cestě stopem u Araba, Marca, Jakuba, prodavače??? Opravdu je tohle hledání sama sebe? A nebo její neustálé zoufání nad každou prkotinou? Nemáte ani šanci se začíst, protože nic se nerozvíjí, ani děj, ani věty a samotná postava stagnuje v náručí cizích mužů.

Myslím, že anotace by v mém podání zněla nějak takto: Ivana, její sukně, velké divy, postel, stopování, postel, Francie. A hlavně cigarety, aby byla víc cool.

Takhle si knihu pro mládež skutečně nepředstavuji a znovu všechny lituji, že s touto knihou trávili svůj drahocenný čas! Paní autorka by se měla držet spíše knih pro děti. I když po přečtení této pecky si nejsem jistá už ničím.

Jediné, co mohu vyzdvihnout je obálka, která mě nalákala a díky které si dám příště většího majzla ve výběru knihy.

P.S.: raději se nebudu pozastavovat nad tím, v jakém rozpoložení autorka tuto knihu psala.
__________________________________________________________________________________________________________________________________
Nakladatelství: cooboo

Přečtené knihy za Duben

Máme tu nové přečteno za měsíc Duben.
Dejte mi vědět, pokud jste některou z knih četli a jak se Vám líbila :-)
Ahoooj u dalšího videa!


Knihy k zamyšlení

Tak jsem si říkala, že je na čase vymyslet něco nového, výstižného, něco, na čem si každý z Vás něco najde :-) a je to venku!
Budou to pravidelná, krátká videa s určitou tématikou knih nebo prostě jen tak. Ve videu se objeví vždy maximálně 5 knih.
A pro dnešek to budou knihy k zamyšlení.
Užijte si je!


Když to tam není, tak to tam nehledej

Existuje manuál, jak přežít v hlavním městě jako vesničan?

Jestli mě nějaká kniha rozesmála, ztotožnila s hlavní hrdinkou a uvedla mě do nostalgie, tak je to právě Tato. Rozhodně si zaslouží pozornost všech plameňáků!

A to, že se mi kniha líbila dokazuje už samotný fakt, že píšu recenzi okamžitě a střelhbitě po přečtení knihy. A po večerce! Plná dojmů, síly a chuti podělit se o to s Vámi.

Hlavní hrdinkou knihy je slečna, která se přestěhuje z vesnice do Prahy. Ze dne na den si sbalí svých pět švestek a utíká do neznáma hlavního města.

Realita hlavního města není taková, jakou si ji vysnila ani jakou si ji představovala. Následuje několik faux pas, bláznivá spolubydlící, práce knihkupce a pocit absolutního nezapadnutí do této společnosti. 

Krátké kapitoly, čtivý jazyk, sebeironie a smysl pro humor, to vše mě přesvědčilo k tomu, abych si koupila další autorčinu knihu.

Jestli je kniha, kterou bych doporučila na čtecí krizi (vlastně na jakoukoliv krizi), tak je to právě tato! Jejím hlavním krédem je Vás rozesmát, uvědomit si, že ten život nemůžeme brát tak vážně a že jsme vlastně všichni svým způsobem praštění a ztracení.

Všichni máme občas den blbec, nedaří se nám a připadáme si jako naprostí pitomci. Garantuji Vám, že pokud rozečtete tuto knihu, tak si nebudete připadat natolik sami se svým problémem a budete moci sdílet svou neschopnost ještě s někým dalším. Třeba s hlavní hrdinkou.

Jelikož jsem sama původem vesničan, přilnula jsem k hlavní hrdince okamžitě, protože takhle to prostě je a takhle se cítí každý, kdo vyrazí do velkého města bez návodu. Plný euforie z nového prostředí, nových návyků, lidí, trapasů, dezorientace level milion (a to i po několika letech, achjo), postavení se na vlastní nohy, smutek za maminčiným servisem a babiččiným štrúdlem, ale je to nový začátek a výborná škola života, to Vám zaručuji, otestováno na sobě.

P.S.: a když to tam není, tak to tam nehledej! Protože pokud to tam je, tak to není potřeba hledat a pokud ne, tak to nemá cenu zkoušet.
_________________________________________________________________________________

Nakladatelství: Bookmedia
Žánr: Beletrie
Vydáno: 2017
Používá technologii služby Blogger.