K narozeninám

Vždycky se najde důvod, proč si koupit knihu :-)
Co třeba narozeniny?


Přečteno za Únor

Nové video o přečtených knihách v Únoru je právě online :-)

Dejte mi vědět, jak se knihy líbily Vám.


Videotour Itálie

Jak jsem slíbila v předchozím článku, tak jsem pro Vás připravila shrnutí všech fotek z Itálie do videa :-) 

Hudba 90-tek je jen takovou třešničkou na dortu, jo a Adu, máš tam svou oblíbenou Man on the moon.

Užijte si ho, V.



Italy tour vol.2 - Miláno, Genova, Bergamo

Tak jo. Zase ta Itálie. Už jsme si s Adu říkaly, že si dáme na chvilku voraz a začneme objevovat i jiná místa, ALE Itálie je prostě srdcovka. A tak jsme vyrazily znovu, na jiná místa, plné očekávání a těšení se na snídaně a fešácké Italy (těch jsme moc nepotkaly no..).

Ať už jsme byly kdekoli, tak se nám nestalo, že by na nás byl někdo nepříjemný, nepozdravil nebo se prostě jen tak neusmál. Sedíte na ulici, baštíte snídani a projde kolem Vás Ital a jen tak pozdraví a usměje se. Jen tak. Mám je ráda za jejich volnost, bezstarostnost, pohodu, radost ze života a jejich srdečnost, ta nám tady chybí. Jsou to prostě sluneční lidé s horkou krví, rychlou povahou, ale naprostou oddaností ke své rodině. Velcí pijáci kávy, milovníci dobrého jídla, neustálí řečníci, milující společnost.

A teď už k samotné organizaci tohoto výletu: 

Výletníci
  • Adušín - mistr plánovač, organizátor, hlavní šéfík a zařizovač, krycí jméno Čenkve, Čenkve
  • Veróniet - mistr fotograf, hlavní flákač, starající se o zábavu během pobytu, DJ, krycí jméno Atencion

Navštívená místa:
  • Miláno - z Prahy jste tam jako na koni za 1 hodinku a 10 minut
  • Genova (Janov) - vlakem je to 1,5 hodiny z Milána, platily jsme celkem na osobu 36 eur (řešily jsme přes nějakou agenturu, tak to vyšlo trochu dráž, zkuste radši Trenitalii, ta je ofiko italská)
  • Bergamo - vlakem je to necelá hodina z Milána, platily jsme každá 5.50 eur (vlakem Trenitalia)
Kde jsme bydlely:
  • ubytko jsme našly přes airbnb (už podruhé jsme takto vyrazily) a bydlely kousek od centra. Výhodou této volby je to, že poznáte lidi, kteří zde žijí, něco Vám doporučí a taky máte o zážitky navíc. Až na jednu probdělou noc, kdy měli naši Italové menší (haha) párty (v Miláně byl karneval, který hoodně prožívají), jsem byla spokojená a fakt tenhle způsob ubytování doporučuji. Navíc ušetříte!
Letenky:
  • pokud budete hezky číhat, tak se Vám poštěstí vychytat letenky za úplnou hubičku. Letenky jsme koupily přes Kiwi.com
MHD Itálie:
  • pokud víte, že budete celý den poctivě cestovat MHD, tak si rozhodně kupte celodenní lístek za 4.50 eur, nejlépe v Tabaccio (nevím, jestli to dobře píšu, ale je to něco jako trafika, na každém rohu)
  • pokud jste spíše pěší, jako my s Adušínem, tak Vám stačí jízdenka za 1.50 platná 90 minut
Našlapáno:
  • sečteno, podtrženo je to celkem 64 617 kroků (pokud telefon nelže), to je celkem 46 kilometrů, řekla bych slušný výkon, co Adu?
Co si dát v Itálii:
  • kafčo je nutnost
  • croissant s čokoškou
  • Prosciutto
  • Aperol je samozřejmost
  • olivy, rajčátka
  • pizza, pizza, pizza
  • tiramisu, a když je domácí, tak máte vyhráno
  • těstovinky pomodoro, hodně parmazánku
A teď už samotné info k jednotlivým destinacím:

MILÁNO

V pátek večer jsme dorazily do Milána. Dezorientace level milion, déšť, zima a plno černochů prodávající deštníky. Je jedno, zda jste deštník měli nebo ne, i tak Vám byl nabídnut. Poté, co jsme se vymotaly z nádraží, našly ten správný trolejbus, koupily jízdenku (jakou má platnost sakra?) a nasedly, jsme zjistily, že se nikde nehlásí, ani neukazuje na jakou zastávku trolejbus jede, kde stojí a kde pojede. Takže asi si hodit korunou a doufat, že dorazíte na nějakou zastávku? Nebo vykukovat skrz narvaný autobus ven a hlídat jestli je to Mac Mahon? Kdepak. Adélka je naše spása, protože si napsala všechny názvy stanic, které pojedeme a tak jsme to odpočítávaly. ALE, únava, hlad a zima si vybraly svou daň, takže jsme pak nevěděly, jestli je to 7,8, 9 nebo 10 zastávka... 

Nebojte, vystoupily jsme správně a díky offline mapám našly i naše ubytko, seznámily se s Gejbrielem, ubytovaly se, poprosily o info a nejbližší restauraci, jelikož hlad je sviňa. Dostaly jsme tip na pravou italskou, malebnou restauraci, která nás naprosto dostala. Hlavně pan majitel, roztomilý dědoušek, dělající domací tiramisu, mající tu nejlepší pizzu v mém životě a prostě sympoš.

Musely jsme tam vyrazit pak ještě jednou a už jsme si plánovaly a doufaly, že si nás pan majitel pamatuje (jasně, že pamatoval!), že nám řekne čaó bela, usadí nás k našemu stolu a že se tak staneme skutečnými Italy a štamgasty jeho podniku. Být tam déle, tak tam vysedáváme s Adu každý den. To, že jsme začaly s Adu fantazírovat nad životem pana majitele potvrzuje to, že nejsme normální, nicméně všechno to způsobila moje zapomnětlivost, kdy jsem si zapomněla flašku výborného švepsu v restauraci a vracely jsme se tam. Naše fantazie nebrala mezí, takže jsme si vymyslely jednu scénku, kterou by Vám nejlépe předvedle Ada, takže se na ní můžete v případě potřeb obracet. Případně jí dát fleka v divadle. Díky.

Co jsme v Milánu navštívily:
  • restauraci Cinder mount - to je ta o které se zmiňuji výše, pokud budete mít cestu, tak tam určitě zaskočte, stojí za to! Adresa je Viale Monte Ceneri, 58, 20155 Milano, Itálie
  • chrám Duomo, to nejkrásnější z Milána (za 12 eur máte vstup dovnitř, nahoru na střechu, dolů do archeologické části, do muzea a ještě někam, ale teď už si nevzpomenu, kam, prostě někam)
  • střechu Duoma na kterou prostě musíte, ten výhled!
  • muzeum moderního umění, nejsem žádný velký milovník umění (ani tomu nerozumím), ale tohle se mi líbilo moc, bylo to i interaktivní a za 6 eur to byl v dešti nejlépe strávený čas (hned po kavárničkách)
  • kavárnička sófa, cute, cute
  • jízda historickou tramvají, to si prostě nesmíte nechat ujít, stojí za to!
  • bookstore blízko Duoma, byla jsem jako v rauši, všichni knihomolové pochopí, až uvidí
P.S: v Miláně jsme moc nevychytaly počasí, takže jsme hned první den zmokly durch, boty totálně promočené, vlastně všechno, co mohlo být mokré, tak bylo, trošku jsem se děsila, že budou záplavy s naším příjezdem. A ta zima? Proč jsem si jako myslela, že bude v Itálii teplo v Březnu? Jen tak mimochodem v Miláně se to počasí neustále měnilo, co hodinu bylo jinak, takže vychytat to, abyste nešli na střechu duoma v dešti, bylo umění. Ale povedlo se.

 GENOVA (JANOV)

Další den někdo vyslyšel moje modlitby a bylo počasí jako na objednávku, seděly jsme v přístavním městečku, chytaly bronz a jen tak lenošily (hned po tom, co jsme vyšly ten mega kopec).

Janov byla velká úleva, pohoda a měla jsem konečně pocit, že jsem v Itálii (a ještě u moře!), nádherné domečky, lidé na procházce a počasí na objednávku. A když jste si vyšlapali ten kopec, tak jste měli i krásný výhled.

Navíc jsme byly u moře a to má na mě magicky uklidňující dojem, sedíte na lavičce a posloucháte, jak to pod Váma šplouchá, racci lítají okolo a vy si říkáte, sakra, co já v tom kanclu denodenně dělám? No přece vyděláváš na tyhle výlety Verčo. Pravda.



BERGAMO

Říká se to nejlepší na konec? Tak v tomhle případě ano, platí dvojnásob. Počasí bylo boží, modro jako u Jadranu, opalovačka a ta pravá Itálie na nás dýchala právě odsud.

Opět to chce vyšlapat kopec, získat tak luxusní výhled, miliony fotek, nějaký ten croissant a kávičku k tomu. Dýchne na Vás pohoda, malebné městečko a chuť se sem do toho klidu nastěhovat a jen chodit na kávičky a croissanty. 

Pokud chcete poznat tu pravou tvář Itálie, tak vyrazte právě sem nebo do jiného malého městečka mimo centrum, dá Vám to daleko víc než megalomansky velké Miláno, věřte mi.



Fotek mám o něco víc než klasicky, tak jsem si říkala, že se o ně s Vámi podělím pomocí videa, které bude následovat během několika dní po článku :-)

Nezapomeňte, že ty nejlepší zážitky získáte právě díky cestování a když máte dobrého parťáka, tak máte vyhráno dvojnásob.

Mějte se krásně, V.

Odeonky za hubičku

Knihy za 30,- Kč? No to musíte mít! Navíc jsou to super kousky.

Mrkněte :-)


Knihopřírůstky|| Únor 2017

Únorové knižní přírůstky jsou právě online :-)

Dejte mi vědět, pokud jste některou z knih četli/chystáte se číst.

P.S.: omluvte mou únavu, kafe už neúčinkovalo.



Proč jsem blázen?

Vždyť vy víte, jak to je.
Začalo to nevinným sbíráním propisek, kabelek, náušnic, knih, plameňáků, rtěnek, hrnečků, řekla jsem nevinným? Haha.

Vše musí mít svůj plán (až na cestování s Adou, tam se nechávám překvapit), svou kategorii a vše musí mít svou logiku, vlastně mojí logiku

Nedej bože, že je nějaká kniha v knihovně špatně seřazená. Představa, že si řadím knihy podle barvy je pro mě naprosto skličující a nepochopitelná. Jakou to má logiku? Není v tom vůbec řád.

Když zesiluji nebo zeslabuji televizi, potřebuju, aby to bylo zeslabeno/zesíleno na sudé číslo. Neptejte se mě proč. Jsem malý autista s duší plameňáka.

Sbírám hrníčky, čím menší a roztomilejší, tím líp pro mě (pro mou peněženku ne).

Jela jsem pro bílý stůl do Ikea. A víte proč? To abych měla na focení pěkný podklad a poklad! Mimochodem víte o tom, kde se nejlépe testuje Váš partnerský vztah? No přece v Ikea! Když vydržíte Ikeu, tak vydržíte cokoli. Jsem tak ráda, že jsem tam jela sama a mohla se bavit.

Plameňáci. Ani nevím, kdy to začalo, jednou se to zvrtlo a já zjistila, že mám ve skříni několik kousků a ani nevím, jak se mi tam dostaly. Nebo vím?

Jahoda. Když jsem se stěhovala do Prahy, vezla jsem sebou plyšovou jahodu (z Ikei, jaká náhodička), jen tak na památku a vzpomínku na Ostravu. Od té doby s ní spím a nejsem schopná se jí vzdát. Nebyla by od věci návštěva psychologa?

Infantilní věci. Ťuťuňuňu věci, které nepotřebuju, ale jsou tak rozkošné. 

Propisky. Mám jich doma balík. Různé, všelijaké, některé už asi nepíšou, ale jsou moje.

Sušák na prádlo. Níkdy není uklizený, vždy je na něm prádlo, které nejsem schopná uklidit. Je to už tradice.

Žehlička. Co to je? Vždyť to není moc skrčené. Cože, on existuje sprej na vyžehlení rukou?

Kávovar Nespresso. Miluju a maluju. Nejvíc, nejlepší investice do něčeho tak mňamozního. Ještě toho Clooneho k tomu a byla bych spokojená.

Odkapávač. Dává se tam nádobí ne? To se tam ještě vleze. Stavím pyramidu umytého nádobí. 

Plocha na PC. Vše musí mít své místo a svou složku. Bordel na ploše nesnáším.

Excel. Ač byste to do mě možná neřekli, mám ráda Excel a ráda tvořím nové věci, které ulehčují lidem jejich každodenní práci. A navíc v něm denodenně funguju.

Spaní. V první fázi si lehnu na levý bok a když už jsem fakt grogy, tak se přetáčím na pravý. Ten je můj finální. Pak už o ničem nevím. Jen ráno v zrcadle je to horší.

Víkend. Můžu vyspávat do kolika se mi bude chtít, takže vstanu v sedum?

Praní prádla. Prací den je vždy sobota, o tom žádná.

Kafe, knihy a snídaně zmiňovat nemusím co? 

Knihopřírůstky|| Mix

Připravila jsem pro Vás mix knih, které mi přistály v knihovně, v různé době :-)

Dejte mi vědět, pokud jste některou četli/číst budete.


Veronika, tak mě pojmenovali..Škoda, že ne Plameňák.

Narozena 13. v pátek, velká mračna, dům na spadnutí, milovnice bouřek a duhy. S jizvou na pravé ruce, asi pro štěstí. Se znamínkem v pupíku, myšími blond vlasy a dlouhými prsty na rukou..Měla jsem být klavíristkou..Nebo zlodějem? Ještě jsem se nerozhodla. Od mala velká potápka a milovnice vody, delfín hadra. Jednou toho Michaela Phelpse trumfnu. Sakra, on je fešák! Na základní škole neustálý kecálista, lidový vypravěč, poznámky za vyrušování v hodinách, neustálé bavení...Milovník kyselých pásků, dodnes. Neustále žiznivá=učůraná (a možná i vyčůraná), hektolitry vody sem!

Sladké snídaně, kafe a roztomilé serepetičky mě drží naživu. Do kategorie závislostí spadají knihy, plameňáci a kancelářské potřeby. Propisky, bločky a barevné lepíky sem. Čím víc, tím líp. 

Mým největší parťákem v životě je Ada, která se mnou drží za jeden provaz už od základky, kde jsem od ní opisovala domácí úkoly (díky Adu!). Mám štěstí, že nám naše kamarádství drží už tak dlouhou dobu a hlavně, že si máme stále co říct. A to i přesto, že jsme od sebe zhruba 200 km (nemám dobrý odhad, kolik je to do Brna?). Tím, že se známe už tak dlouho, tak máme vlastní fórečky, vtípky a není výletu na kterém by se něco nestalo, viď Adu? Mám Tě ráda.

Samozřejmě nesmím zapomenout na svou rodinu, která je tvořena těmi nejlepšími z nejlepších. A hlavně Poláčky. Ty bych za nic na světě nevyměnila. A jestli je místo, kde bych chtěla žít a zestárnout, je to právě Rybí. Chalupa, mé dětství, rádio Čas, dědys a jeho terén, zmrzlina z Mošnova, Libotín, odpolední dřímka, mošt, švestky, sekání trávy, opekání buřtů, Olda a dědovo stopadesáté kafe. Jestli má někdo ty nejlepší prarodiče, tak jsem to právě já. Přála bych si mít tolik elánu ve stáří, jako mají oni! Já Vás prostě Žeru.

Jak šel čas, tak jsem zjistila, že herecká kariéra asi nevyjde (pěvecká to samé), plavec asi taky není to pravé, tak jsem skončila jako introvertní analytik v korporátu. 

Vlastně jsem spokojená. A kdybych mohla číst v práci knihy, tak budu ten nejšťastnější plameňák na světě! Třeba někdy.

Váš narcis V.

Míša sympaťák (Michael Phelps)

Diamantová holubice

Dle anotace to měl být "Australský krimiromán až na dřeň", otázkou zůstává, kde tu dřeň hledat? Jestli tohle byl krimiromán, tak nevím, jestli se dá brát za krimi posledních 20-30 stránek? Asi jo. Ale co těch zbylých 300? 

O čem je kniha?

Životem zcestovalá Emily se navrací do domorodého kmene ve kterém vyrůstala, aby zase našla samu sebe. Během jejího pobytu je zabit vůdce kmene. Vše nasvědčuje tomu, že je vinen jistý blázen Blakie, který záhy zmizí. Policie je v tomto ohledu marná a není schopná ho dohledat a snaží se případ držet pod pokličkou a nejlépe jej uzavřít. Naše hlavní hrdinka se však nevzdává a pokouší se na smrt domorodého vůdce přijít zuby nehty. I kdyby to mělo stát něčí život. Na povrch vyplavou jisté okolnosti a vše se začne rozostřovat a podoba smrti vůdce nabude jasných barev.

V knize je také barvitě popsán život v těchto domorodých kmenech. Jak moc musí tito lidé bojovat, aby jim ještě kousek jejich půdy vůbec zůstal? A aby jejich komunita nebyla úplně rozprášena na prach všemi bělochy?

Jak se mi líbila/nelíbila?

Nelíbila. Bohužel, kniha pro mě byla něčím zdlouhavým a naprosto nesmyslným. Na 300 stranách se neustále řešilo něco, co pro mě nemělo vůbec žádný význam (ani pro hlavní hrdinku), pořád jsem si říkala, "tak kdy už to začne"? Měla jsem z toho pocit, že autor knihy musí popsat všech 328 stran, ani o stránku méně! V tomhle případě převažovala kvantita nad kvalitou.

Přitom kdyby kniha měla o polovinu stránek méně, bylo by to k užitku. Takhle jste pročítali 300 stran omáčky a k jádru věci jste se dostali až v závěru nějakých 30-ti stran (možná ani to ne).

Chápu, že je těžké v dnešní době napsat něco, co tu ještě nebylo a upoutat tak čtenáře, ovšem v tomhle případě by snad bylo lepší nenapsat nic. Je to jako vařit vodu z něčeho, co už dávno uvařeno bylo. Takový záchvěv a snaha vystrašit čtenáře obálkou knihy, ale "skutek utek".

Komu bych knihu doporučila?

Pokud nemáte velká očekávání a chcete se dozvědět něco o domorodých kmenech, které se skutečně v Austrálii vyskytují, sáhněte po této knize. Ale neslibuji Vám, že z toho nebudete mít guláš stejně jako já. Oceňuji tématiku domorodých kmenů, doposud jsem žádnou knihu o domorodcích nečetla, takže to pro mě bylo celkem zpestřením.

_________________________________________________________________________________________________________________________________
Autor: Adrian Hyland 
Žánr: Detektivka
Vydáno: 2017
Nakladatelství: JOTA
Používá technologii služby Blogger.